Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V roce 2019 se v Řecku dalo dohromady duo ostřílených chlápků helénského black metalu, kteří tehdy vdechli život svému novému projektu, jenž pojmenovali jako Zaratus. O rok později už byla stvořena první velká deska, jenž se zove In The Days Of Whore.

Bill Zobolas (namátkou znám třeba z Thou Art Lord) a Stefan Necroabyssious (namátkou znám třeba z Varathron) postavili hudbu kapely Zaratus na epickém vyznění. Proto se nebojí častého využití kláves a nasamplovaných nástrojů ne zcela metalového zaměření. Takové prvky muziku čile osvěžují a skvěle odlišují jednotlivé díly nahrávky od sebe. Propojením je démonicky vyznívající black, který svým charakterem perfektně odkazuje na zemi původu a díky nejedné melodii opráší naše vzpomínky na Eduarda Petišku. Asi na to čekáte, tak to přiznám rovnou – jo, občas to zní jako Rotting Christ, ale méně epicky a méně pompézně. Asi bych spíš volil ekvivalent v podobě Naer Mataron nebo Necromantia, ale na ty jsou zase Zaratus víc barevní a pestří. Z toho plyne jasně dané zjištění, že kapela má svůj rukopis a výraz, který není zcela nezaměnitelný, ale přesto je důsledně obdařen autorskými stigmaty, které vám ukotví v hlavě jako ty momenty, které je potřeba prožít znovu. Tím chci říct, že ta hudba má zvláštní energii, kterou k sobě tahá posluchačovu zvědavost.

Melodie kytar jsou určující element k rozpoznávání helénského blacku a jestli znáte nějakou typicky řeckou kapelu z daného ranku, tak víte, kam tím mířím. Je to zeměpisná značka, kterou můžete napodobit, ale pokud nejste z Balkánu, tak vám to nikdo věřit nebude. Jedině tyhle bardi pocházející ze země Ouza a oliv jsou hodni přednášet světu své eposy o dávných šarvátkách s fantastickou příměsí nelidských stvoření. Není to zas tak dlouho, co éterem a vašimi přehrávači jistě zamávala kapela Yoth Iria. Ty vole, vždyť oni byli i ve Sparku. Takže Zaratus je logický následovník patrně nějaké nové vlny řeckého černého odkazu.

Ačkoliv je tu pár pasáží, které se jaksi nepovedlo udržet v mezích vážnosti a jejich vyznění je tím pádem tristní, ne-li směšné (na mysli hlavně mám pomalé pasáže v Chaos And Blood a klavír v Zoroastrian Priest, který je tam fakt navíc, a ještě k tomu na hovno), tak to ve zbytku nahrávky báječně klape. Není to sice um hodný stoprocentního uznání, ale po prvním poslechu jsem zaujat zůstal a nadále se jal studovati hlubiny počínání oněch dvou person, které se vrátily do doby kurev, jak ostatně přiznává titul In The Days Of Whore. A že to nebyla žádná selanka deklamuje nádherná malba na obalu. Víc řecké už to být nemůže, leda že by součástí CD byl lídl leták na řecký týden s akční trhací stránkou na jogurty a sýry.

Co dalšího může trochu vytrhávat z nerušených snění je zvuk bicích, které prostě mají zvuk automatu. Zda byly nahrávány živě, nebo skutečně jde o nějaké elektronické obvody však nevím, ale jejich zvuk nehovoří lidským faktorem. Podobně plastikově občas vyznívají některé klávesové plochy, které s trochou fantazie může využívat i takový Perturbator, ale to už musíte mít asi podobné hudební stihomamy jako já. Nicméně já to tam cítím. Přes to všechno si myslím, že je ta deska skvělá, protože má patřičné kouzlo a svérázný charakter. Nezní lacině, nehrne nic na sílu, a právě naprosto důstojně přednáší dávné příběhy plné krve a jiných elementů. Takže jo, ten náboj se daří evokovat správným ventilem, i když to občas zaskřípe.