Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Serpent Noir - Death Clan OD

Serpent NoirDeath Clan OD

Garmfrost23.1.2020
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem
VERDIKT: Při poslechu Death Clan OD je možné někde zapomenout fyzické tělo a zatoulat se v neviditelných krajích za řevu helénského draka a horkého podsvětí...

K řeckým dravcům Serpent Noir mě váže dávná slabost. Minulá řadovka Erotomysticism kapelu zavedla do progresivnějších, či lépe řečeno experimentálnějších vod, než tomu bylo na starších nahrávkách. Rovněž sestava vykazovala hvězdný třpyt. Měl jsem obavy, zdalipak není tato cesta slepou a nezavede Serpent Noir na velká pódia, což samo o sobě není špatné, ale pro temnou až niternou muziku nic moc. Kostas K. se svým druhem Yiannisem K. velká jména ze svého blízkého okolí setřásli, podepsali smlouvu s novým labelem (kterým není nikdo menší než World Terror Committee) a v podstatě se výzvám velkého světa obrátili zády.

 

sn

 

Aby to nevyznělo, že se Serpent Noir vrátili do hlubokého undergroundu a hrnou syrový black. Styl novinkové desky Death Clan OD je daleko hutnějšího charakteru. Všudypřítomné hammondky jsou ty tam. Spíše valivé rytmy jsou nahrazeny solidním nášupem. Místo jednoho člena Ofermod mají v aktuální sestavě Serpent Noir jejich ex-člena. Tím je démonický všeuměl Tehôm. V Serpent Noir se chopil baskytary, se kterou čaruje solidní vyhrávky a je tak Yiannisovi takřka rovnocenným partnerem. Všemu pak vládne pán dračího hlasu, Kostas K. Ten je zárukou, že kapelu poznáte a že je vše dle starých pořádků.

 

Serpent Noir sází na svižnější tempo. Na desce dostaly prostor mnohem více než dřív i melodie. Svým způsobem mi nová tvorba trochu připomíná Faustian Ethos od Acherontas. Death Clan OD ale není obyčejnou kopírkou desky slavnějších kolegů. Nicméně u obou je znát Řecko, okultno a obdobné uchopení atmosféry a melodických linek. Serpent Noir jsou ovšem více heavy, ne tak rituální a méně extrémní a temnou smečkou, která se ovšem do hloubek a extrému dostane stejně snadno.

 

O texty se opět postaral Thomas Karlsson, které Kostas výtečně podává svým charakteristickým hrdelním projevem. V Goeh Ra Reah: Garm Unchained dokonce uslyšíte Thomasův uhrančivě hluboký hlas. Tato závěrečná kompozice nesená ve středním tempu mi hodně připomíná staré Therion v dobrém i ve zlém. Není těžké na všechno zapomenout a vydat se po temné stezce a nechat své fyzické tělo daleko za sebou. Serpent Noir vyrostli! Pokaždé udělali svoji muziku trochu jinou a nyní vše úročí. Erotomysticism se mi líbilo na sedmdesát procent. Progres a hammondky jim tenkrát moc slušeli. Na Death Clan OD od nich upustili. A je to tak dobře, protože dvakrát opakovaný vtip není vtipem. Deska je postavena na kytarových harmoniích. Na proplétání akustických vyhrávek s elektrickou kytarou s dominantní basou. Yiannis je starý čaroděj, který si rád hraje s efekty, pročež si kytaru můžete občas splést se synťákem a ten pak s kytarou…

 

Death Clan OD si oblíbíte i pro její velice příjemný zvuk vytvořený ve studiu Ignite Studios, které se nachází v řeckém městečku Peristeri. Horké ovzduší z desky doslova čiší a neochladí vás ani atmosféra nahrávky, která je i přes veškerou temnotu velice vášnivá. Ostatně, přesně jak se na řeckou kapelu sluší a patří. Temná a krvavá vášeň!

 

 

Sedmero skladeb (počítáme-li i úvodní The Black Knighthood of OD, které má funkci intra a otevírá nastolenou cestu) má šanci oslovit každého milovníka nejen řeckého black metalu. I ten, kdo normálně black nemusí, může vychutnat dobré řemeslo a skvěle napsané skladby, které nejsou pouhými písničkami. Death Clan OD je dobré metalové album a jestli se nic nepokazí, čeká Serpent Noir zářná budoucnost. Konečně natočili album, kterému nic moc neschází a které se vskutku poslouchá samo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky