Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Shadows - Shadows (EP)

ShadowsShadows (EP)

Garmfrost25.3.2021
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Ikona death metalu zkusila vyrazit po odlišné stezce, ale zdá se, že zabloudila. Debut Shadows měl znít velkolepě a rozmáchle, nicméně zůstalo pouze u pokusu. Album se valí, skáče v rytmu, ale neutíká.

Nikdy by mě nenapadlo, že v pionýru a veteránu deathmetalové temnoty Alexu Bouksovi dřímá doommetalové srdce plné nonšalantní ospalosti a touhy starý styl obohatit svými nápady. Alex oslovil bývalé členy Goreaphopia a multiinstrumenatistu Lanceho Waltra, čehož výsledkem je dark avantgardně doomový projekt Shadows.

 

shadows

 

Stylové označení berte s velkou rezervou. Death metalu se sice nedočkáte, nicméně avantgardního metalu teprve ne. Staří vlčáci oprášili své dávné kořeny, což by podle jejich slov měly být legendy Pink Floyd, Sisters of Mercy, Celtic Frost, Mercyful Fate, Black Sabbath nebo Voivod. Už z výčtu je zjevné, že Alex nebo vydávající label Agonia Records přehání. Podobná míchanice by musela znít jako Mr. Bungle nebo Fantomas a ne ospale a vylidněně, což je případ eponymního EP debutu Shadows. Abych se konečně mohl věnovat muzice a ne pouhému představení all star projektu s ambicemi oprášit osmdesátá léta, konstatuji, že vyjmenovaným veličinám se Shadows neblíží ani na dohled a už vůbec ne všem dohromady.

 

Základem Shadows je absolutně přímočarý doom řízlý stoner rockem, můžu-li styl nahrávky aspoň nějak nazvat. Z desky necítím ani náznakem gotický rock, black nebo starý hard rock a o art rocku nebo kosmickém thrash metalu ani nemluvě. Kdyby Shadows bylo alespoň tak chytlavé, jako je závěrečná Ancient Eyes, neřešil bych zde stylové škatulky, které stejně v dnešní době dávno neplatí, a když, tak nejsou podstatné. Nechtěl jsem to říct naplno, ale vyjmenovávání ikon a přirovnávání nahrávky k odlesku dávných hvězd je bohůmžel to nejzajímavější, co Shadows nabízí. Deska je nudná až běda. Šestice skladeb se nese v neměnném duchu hned od úvodní Ghosts of Old. Bezpohlavní kytary šokují zejména tím, že je nahrály ikony death metalu. Titulní skladba dává vzpomenout na staré Sabbaty, ale všechno zazdí fádní zpěv bez barvy a zápachu. Deska se valí, skáče v rytmu. Není dlouhá, ale neutíká. Nebaví.

 

 

Pánům nelze upřít muzikantskou jistotu, se kterou se snaží vyplnit kompoziční neohrabanost. Ve svých domovských kapelách tito chlápci platí za mega hvězdy a jsem přesvědčen, že oprávněně. V Shadows nefunguje prakticky nic. Nejslabším dílkem skládanky je už zmíněný zpěv Jake G. Albu nepomůže ani zvuk nebo master od Tore Stjerny. Zajímalo by mě, zda je chyba pouze na mém vysílači nebo rozčarování cítí i někdo jiný.  


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky