Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Shannon Wright - Reservoir Of Love

Shannon WrightReservoir Of Love

Symptom31.7.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Beyerdynamic DT 770 PRO
VERDIKT: Shannon Wright je poměrně vzácná krevní skupina inspirativních hudebnic s konstantními výkony a uvěřitelnou originalitou.

Shannon Wright je moje dlouhodobá srdeční záležitost, její hudba se mnou rezonuje jako málokterá jiná a každá nová deska je jasné must have asi jako když se na pultech knihkupců objeví další Haruki Murakami. Protože žijeme v době, kdy kapela vlastně nemusí vůbec existovat, aby byla slavná a generovala zisk a kdy interpret je více marketingový produkt než umělec s jedinečným pohledem na svět, stávají se podobné nahrávky o to cennější. Jsou za nimi skuteční lidé s emocemi a nadáním, a tak to má být.

Pokud jde o letošní novinku Reservoir Of Love, je povedená i když mezi nejostřejší tužky v penále zřejmě nepatří, ale to ukáže až čas jaké obsahy v nahrávce ještě dozrají. Osmero skladeb drží pohromadě vším, co definuje typický zvuk nahrávek Shannon Wright – neurvalá kytara s nakřáplým zvukem, klavír, Wurlitzer a zastřený hlas. Tento základní recept se vždy projeví až podle dávkování jednotlivých ingrediencí. Místo dřívější drzé syrovosti je tu umírněnost, občas i zející prázdný prostor mezi notami; tady by minimalismu prospělo se umenšit ve prospěch větší košatosti kompozice.

V poslední skladbě Something Borrowed trochu ruší nedbalý gating vokálu, který snadno identifikujete podle zvýšené míry šumu (především ve sluchátkách). Bylo by lepší zachovat konstantní míru jako v minimalistické čtyřce Countless Days a nerušit poslech náhlými explozemi statického šumu. Pár záchvěvů se dá slyšet i ve dvojce The Hits. Smyčce tu a tam berou energii bubnům (těm by za mě menší přídavek váhy na kopáku a virblu prospěl), klavír má na středech trochu moc projasněný zvuk, ale stran těchto drobností to hraje dobře. Zpěv je opět fascinující a platí za další nástroj v sestavě.

Tvůrčí duo Shannon Wright a Kevin Ratterman, který se postaral o bicí a smyčce, málo tlačí na pilu a nejspíš v tom bude záměr. Album se koncentruje spíše na mírnější instrumentaci a bylo by neuvážené nabourat flow a nechat něco příliš trčet. Jelikož je Kevin zkušený bubeník a zvukař, který je navíc podepsán pod živákem One Less Heartless To Fear (2010) od Shipping News, nelze ho podezírat z nedostatečného porozumění žánru. Dvojka The Hits svým prostorným zvukem příjemně brnká na strunu nostalgické pohody. Klimax šestky Mountains funguje jako živá voda pro každého citlivějšího posluchače.

V duchu principu, že každá otázka v sobě implikuje odpověď, by se dalo říct, že i každá další hudební výpověď Shannon Wright automaticky obsahuje kvalitu ať už v jakékoli formě. Zpočátku jsem trochu tápal a vzpomínal na oblíbené kusy, o kterých se mi v noci zdává ve 4K rozlišení. Později po mnoha posleších se mi to rozleželo, začalo to celé dávat smysl a jak se říká: „Když ji miluješ, není co řešit...“

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky