Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Spojit death s doomem v bahnitém stylu není žádnou novinkou, která by oslnila odpornost chtivé publikum. Nejedná se sice o hlavní proud metalového směřování, potažmo deathmetalového, nicméně skutečně zajímavých a podnětných smeček zase tolik v současnosti není. Loni jsem zaregistroval zajímavé, ale ničím výjimečné album „Revelations in Alchemy“ amerických kacířů Shroud of the Heretic. Obnášelo špinavý, ale více klasičtější death. Přiznávám, že jsem na ně pod náporem lepších lehce zapomněl. Jak je tedy možné, že pouhý rok stačil na to, aby se skupina takto pochlapila? Připadne mi, že kapela se naštvala na malý zájem o debut a onen vztek, potlačovaný do největší odpornosti, narvali do druhého alba. Ústřední trio z Portlandu zůstalo beze změny, takže opravdu udiveně krčím obočí a zvedám palec.

Kluci šikovně spojili obskurní a morbidní death s valivým doomem v dokonalé symbióze plné dusivé atmosféry bez náznaku lidství. Je mi víc než sympatické, že na desce neslyším ani náznak citací dávno minulých milníků. I když se to nezdá, tak „Unorthodox Equillibrium“ je prakticky moderní nebo lépe řečeno současný metal. Pro svoji hnusnou představu o smrti nepotřebují cestovat časem do přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy bylo podobným spolkům dobře a dařilo se jim. Vzpomeňme na Blaspherion nebo Miasma. Shroud of the Heretic se inspirováni podobnými zvrhlostmi odpíchli od bahna, aby do ještě většího močálu zapadli. Zde zpozorní fans Ævangelist. Ambient, který můžeme na UE slyšet, je spíše citového charakteru, než abychom mohli říct - hle, ambient styl! Takto při důkladném ponoření dýchne do vašeho zmrzlého srdce puch ambientových postupů, tedy volné plochy kdesi pod povrchem, pro zběžné ucho neslyšitelné. Nedočkavý posluchač, milující změnu a obávající se monotónního vlnění, může zůstat klidný. Shroud of the Heretic jsou na hony vzdáleni opakování. Je s podivem, že vzhledem k mnou popsanému stylu je hudba zde zaplněna melodiemi, harmoniemi či místy disharmoniemi. Nudit se určitě nebudete. Zůstanete v hlubinách esoterického zadoomání, občas propadnete ještě hlouběji do propasti astrálního universa, abyste pak z něho byli doslova vyvrhnuti proudem vulkánu.

Album je rozděleno do pouhých čtyř skladeb, které v cca desetiminutové stopáži zastraší nepřipraveného. Jak jsem už ale předeslal, skladby jsou pestré a poutavé. Dokonce i extrémně hluboký growl nese stopy melodií a intonační srozumitelnosti. V rámci žánru samozřejmě. Zmínil-li jsem moderní sound, nebojte se čisté produkce nebo podobných srandiček. Nahrávku zdobí odporný kabát mrtvého bezdomovce, ovšem čitelného charakteru. Jsem opravdu zvědavý, jakou odezvu bude mít „Unorthodox Equillibrium“ v rámci scény. Milovníci pomalejšího, chorobného deathu, můžou ocenit přednosti díla, na druhou stranu klasičtěji vzdělaní deathers si odplivnou nad valivostí, nedostatkem klepaček a technických fines. Tohle album je zkrátka více o atmosféře než brutálních vyhrávkách.