Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Už jsem ta alba nějak přestal počítat. Sinister totiž sází jednu desku za druhou a to se v tom jeden ztratí. Zkrátka se mi vypařili z dozoru, a tak teď koukám na jejich novinku docela překvapeně. Od alba The Post - Apocalyptic Servant,  které jsem slyšel naposledy, mi utekly tři řadovky, takže vůbec nevím, jak to kapela momentálně válí. Protože je mám rád, tak se na ně po takové době s chutí podívám.

První příjemným vjemem je to, že kapela je stejně brutální jak si ji pamatuju. Stáří, sentiment ani potroublá demence se ještě neprojevují a vypadá to na zatracené držáky nizozemského podzemí. Sinister jsou i po letech zatraceně zlí a z jejich pomyslného trůnu padá jedna hlava za druhou. Novicové v kapele, kteří postupně sesadili celou strunnou sekci a zabrali její místa, po nějakých dvou nebo třech letech zapadli do chorého systému a od starších kolegů už dostali pravé, kovové mačety. Pryč s plastem, nechceme čínský šunt!

Nejedna osoba by mohla předpokládat, že nuda vyskočí hned v zádveří a vylije na nás odvar věcí minulých. Není to tak úplně pravda. Chtít po takových veteránech zatrolený progres sice není úplně na místě, ale kapela alespoň mě na albu těší malými zvláštnostmi. Zdánlivě bezbřehé a provařené šachty smrtícího řemesla se jim daří ozvláštnit drobnými detaily, a tak vůbec nemám pocit nějakého mrhání časem nebo něco podobného. Sinister se nesnížili k použití kláves nebo, chraň bůh, ženské za druhým mikrofonem! Tyhle světské vynálezy můžou být v určitých situacích fajn, ale ne během seriozní, řeznické práce. Ony zajímavosti jsou prostě jen dobře navrhnuté stehy kompozic, díky kterým máte pocit, že hledíte na vcelku originální krajku. V marasmu klasické, podladěné brutality vyniknou ostré kytarové řezy, nezvykle melodické sólo nebo nějaká jiná nezbednost, třeba čistý vokál hříšného jáhna. Hned druhá skladba mě zaujala svojí strukturou, která je svižná a přesto si u ní můžete přečíst nějaký magazín. Mnohdy vás zaskočí kytarou vyřezané jednoduché motivy, které v mrákotné tmě zasvítí jasem příčetnosti. Kupodivu se mi docela líbí intro, je to světlá výjimka ve spoustě splašků, které protečou a jen po nich chvíli syčí splachovadlo.

To ostatní je hra na jistotu a s tím je nutné k nahrávce přistupovat. Hrdlo zpěváka Aada je stále slušně zahleněné, ne a ne si řádně odplivnout. Je to dobře, tenhle hovadský projev ve stylu Deicide tvoří vítanou protiváhu všem těm přihřátým popovým hispáncům, kteří se promenují večerními ulicemi a skoro se zalykají silou svého citu. Brrr, rádia jsou toho plná. Sinister se nezměnili, jedou v zaběhnutém řádu své víry, ale Deformation Of The Holy Realm se dokázalo projevit jakýmsi tvůrčím snem, lehkou snahou o nový pohled na starou věc. Oproti tomu, co jsem slyšel naposledy, došlo k posunu k větší rozmanitosti a zajímavosti. Takže bodíky přibyly, je to rozhodně cesta k lepším cílům.