|
|
||||||||||

Pearl Jam. Kapela, která mě provází životem už hezkou řádku let. Můj soukromý zdroj nevyčerpatelné energie, radosti, ale i chvil uvolňujícího odpočinku a katalyzátor zcela přirozeně napomáhající spalovaní nahromaděného napětí a chmurů, vyhlazovač vrásek i rozjasňovač tupých výrazů… má naprostá srdcovka… Možná i proto tato recenze neměla původně vůbec vzniknout. Zachovat objektivitu a chladnou hlavu není v tomto případě zrovinka věcí z nejsnadnějších, nicméně během několika posledních seznamovacích měsíců můj původně značně rozháraný světonázor na novinku Ligtning Bolt pomalounku, polehounku, nenásilně vykrystalizoval v čistý a jasně definovaný útvar prostý jakýchkoliv pochybností, váhavých myšlenek a nedodělků.

Pánové už dlouhá léta neplatí za inovátory a objevitele nových, netušených cest, i když popravdě… jejich vývoj ani v počátcích kariéry nevykazoval žádné extra překotné změny či snahy o konverze k odlišným stylovým výrazům. Šlo spíše o nenucený, přirozený posun, vstřebávání okolních vlivů díky otevřenosti vůči světu i sobě samým. Respektování logické návaznosti, vlastních kořenů, své minulosti a přítomnosti, tedy evoluce… nikoliv revoluce. V kontextu posledních desek sice nelze hovořit o bůhvíjakém rozvíjení nebo rozkvětu. Pearl Jam jsou již dávno dospělou formací, jejíž zenit se leskne kdesi v dáli minimálně o jedno desetiletí zpět, ale i přesto mi jejich alba přináší stále jen stěží popsatelné potěšení… a Lightning Bolt v tomto ohledu není žádnou výjimkou.

Pearl Jam se již nikdy nevydají cestou rozervaných Ten nebo Vs., konec konců s padesátkou na krku by vypadali přinejmenším jako ubohá karikatura sebe sama. Jejich současná existence není založena na snaze o zopakování něčeho neopakovatelného, ale jen a pouze na čiré radosti. Radosti ze společné tvorby, hraní, fanoušků, života… a z Lightning Bolt zmíněná radost přímo čiší na všechny strany. Nemá cenu si nalhávat, že Pearl Jam vymysleli nějaké převratné veledílo, které bez problémů přepíše dosavadní dějiny a z jejich milníků udělá pět malých do školky. Pánové se jednoduše baví, nepřemýšlí nad tím, jak by měli znít, jak by se měli tvářit, komu se zavděčit… ona všudypřítomná svoboda a nadhled v kombinaci s intuitivní sehraností, schopností napsat jednoduchou rockovou skladbu a vtisknout jí životadárnou energii, ladnost i důraz, schopností na minimálním prostoru vyjádřit takové množství emocí, jež by jiným vystačilo s rezervou na tři dlouhohrající počiny a tvářit se při tom, jako by šlo o tu nejpřirozenější věc na světě, dává dohromady obraz vynikající, uvolněné desky. Desky, která dokáže být milým společníkem prakticky za všech okolností bez omezujících podmínek a otravných požadavků. Pearl Jam nahráli další výborné album, potvrzení současné pohody a důkaz smysluplného pokračování vstříc dalším metám, které jisto jistě stále ještě čekají na své pokoření.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
rock / 26.2.14 14:37odpovědět
Kvalitní rock bez ukňouraných manýrů z dřívějška. Palec nahoru.
David Kasík / 13.1.14 11:31odpovědět
Deska opravdu za ty peníze stojí... tvrdší, vykrojený masivní gatefold, 12" booklet, těžší vinyl a v neposlední řadě o kapku příjemnější zvuk než z CD masteru... vřele doporučuju:-)
Jirka D. / 13.1.14 10:06odpovědět
Bezvadná deska, PJ jsou pro mě jistota. Do gramodesky jsem se nakonec taky namočil, jiné radosti si odepřel, za pár dní bude snad doma. Podle fotek na webu je to lahůdka.
Sorgh / 10.1.14 10:15odpovědět
Vinyl, téda, tady se někdo plácnul přez kapsu:-) Tohle je výborná deska. Tím, že chlapi nic neřeší, že hrají s potěšením a uvolněností je cítit na míle daleko a z Lightning Bolt se vyklubal skvělý společník. Obálka je taky super!
Label:Monkeywrench / Republic records
Vydáno:Říjen 2013
Žánr:alternative / hard rock
Jeff Ament – baskytara, doprovodný zpěv
Matt Cameron – bicí, doprovodný zpěv
Stone Gossard – kytara
Mike McCready – kytara, seštistrunná baskytara
Eddie Vedder – zpěv, kytara, ukulele
hosté:
Ann Marie Calhoun – smyčce
Boom Gaspar – piano, klávesy
Brendan O'Brien – piano (skladba č. 12)
strana A:
1. Getaway
2. Mind Your Manners
3. My Father's Son
4. Sirens
5. Lightning Bolt
6. Infallible
strana B:
7. Pendulum
8. Swallowed Whole
9. Let the Records Play
10. Sleeping by Myself
11. Yellow Moon
12. Future Days

Pearl Jam
Gigaton

Pearl Jam
2.7.12, Praha - O2 Arena

Ancestors Blood
Hyperborea

Witches Of God
They Came To Kill

Riexhumation
The Final Revelation of Abaddon

Abyssal
Antikatastaseis

Serj Tankian
Harakiri

Intronaut
The Direction of Last Things

Greg Dulli
Random Desire

CMPT
Na Utrini

Tears Of Styrbjørn
Tears of Styrbjørn (EP)
Švýcarským experimentálním blekošům Death. Void. Terror. vyjde 14. srpna třískladbové EP To the Great Monolith 2.5. Jedna ze skladeb k poslechu ZDE.
22.7.2026Death-grindoví veteráni Misery Index se ozývají po čtyřech letech od alba Complete Control s novým singlem Feral Future. K poslechu ZDE.
22.7.2026Italští kouzelníci v čele s Davidem Tisem oznamují návrat a poodhalují sestavu.
20.7.2026Legendární doomová tryzna Evoken se po čase vrací do ČR, tentokrát na klubovou show. Stane se tak 10. srpna v pražském SubZeru.
20.7.2026Nový novozélandský projekt Immiserator hlásí vydání svého prvního alba Blight Of Subsistence. Stane se tak 28. srpna díky labelu Apocalyptic Witchcraf...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.