Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sinister - The Carnage Ending

SinisterThe Carnage Ending

Sorgh22.12.2012
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Tímto albem jsem se k Sinister nadobro vrátil, i když jsem to mohl udělat už o nějaké dvě tři desky zpátky. The Carnage Ending je ukázkou dobře odvedené práce, která udržuje vlajku deathu na vrcholu žerdi.

Pro ty, kdo se rádi bojí, mám dobrou zprávu. „Hroziví“ Sinister z Nizozemí jsou tu po dvou letech s další dávkou špinavého prádla, ze kterého kape krev. Vše je na správném místě, kosti se lámou s příjemným praskotem a hrdelní výhřez zní jako z amsterodamské katakomby. Sinister nazvali svoji novinku The Carnage Ending, ale já jim nevěřím ani slovo. Řezník, kterému jde dílo hezky od ruky, těžko odloží širočinu a nože do truhly pro další generace. Ne, bude svoje umění provozovat do té chvíle, kdy po něm bude poptávka. A řekněme si upřímně, na krvavé stejky a jelítka se lidi budou těšit pořád. Staré dobré logo korunuje scénku podřezaných andělů a nejde to jinak, než aby v základech klokotala krev. Dává nám to jistou nápovědu, že hudebně se bude pokračovat ve stejných kolejích. Tak, jak to máme rádi.

Na počátku všeho bylo intro, které jako by vypadlo z dílny Cradle Of Filth. A snad jen zde máme možnost volně dýchat, i když temný stín následné vraždy už nyní mrazí v zátylku. Zepár rychlých nádechů a prokysličení krve pomůže přežít pod dekou následného masakru. Zde bych snad vytknul přílišnou délku, která jen oddaluje agónii následujících minut, ale to může být sporné, protože necelá minuta a půl se jinému může zdát akorát. Ale co už, následný deathmetal je radost poslouchat. Nemá smysl dumat o tom, jestli je jiný než ostatní dobrá díla. Není. Je to totéž dobré řemeslo, které si můžeme pořídit na mnoha jiných místech. Je jen na nás, které kovotepecké dílně dáme přednost.


The Carnage Ending vyznává hezky čitelnou a masivní nálož, která má pevné základy v podladěném spodku kytar i basy, takový ten motor, z něhož místy povstává základ melodie, rozvine se v krátkou epizodu a opět zaniká v dunivém základu. Občasné erupce kytarového kvílení jsou samozřejmostí a patří k Sinister jako zadek na hrnec. Jako první musím zhodnotit bicí a vůbec rytmiku. Nejde o monotónně namlácené album, kde se buďto mlátí sláma volným tempem mlatu, nebo se zběsile uhání od začátku do konce. O dostatek rychlých pasáží fanoušci ochuzeni nejsou, z paliček se i zde místy stávají jen čáry a nestačíte třepat hlavou, ale důraz je kladen na čitelnou a údernou skladbu. Proto se i v té nejdivočejší jízdě neztrácíte a držíte krok s kapelou. Kopáky vydávají solidní kulometné dávky, jež udržují mašinu v tempu, na to jsou ale vyskládány přemýšlivé údery tvořící pružnou strukturu všech deseti skladeb. Ruku v ruce s tímto faktem jde i kvalitní zvuk, který nám dovolí sledovat celou jízdu od začátku do konce.


To je jedno z velkých pozitiv zejména u deathmetalové desky, že lze nástroje hezky rozlišit a užít si tak členitost hudby. Za mikrofonem běsní již pevně zakořenění Aad. Je to již čtvrtá deska, které propůjčil svůj hlas a práci s bubny přenechal jiným. Kdo Sinister sleduje tak ví, že není třeba lomit rukama, protože  práce s hlasivkama mu jde hezky od krku, tak jako kdysi kmital paličkama hezky od ruky. Hlubokým chraplákem poctivě zvrací a vysvětluje pravidla cechu. Největší překvapení však přichází až na konec. Závěrečná The Final Destroyer je zkrášlena decentními klávesovými vstupy v refrénech, které skladbě dodávají dramatickou atmosféru a šmak. Tento zhoubný nález v distálních partiích kadaveru je třešničkou na už tak krásně vybarveném díle. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky