Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Soul Maggot - Ominous Darkness

Soul MaggotOminous Darkness

Garmfrost27.1.2017
Zdroj: CD 4-panelový digipack / mp3 (VBR) // promo od vydavatele
Posloucháno na: Sony CMT-SBT100, Mp3 player Sony Ericsson, Koss Spark Plug
VERDIKT: Soul Maggot představují méně než tuctový pokus o zčernalý thrash/death. Celému demu vévodí vata, nuda a bída...

Do rukou se mi dostalo debutové demo polských death/black metalových nováčků Soul Maggot a musím říct, že kdybych nevěděl, že se jedná o demo, ani by mě to nenapadlo. Kde jsou ty časy, kdy se demáče nahrávaly na kazeťáku a výsledek býval často notně obskurní. Navíc je demo Ominous Darkness zvěčněné na hezkém digipaku s povedeným front coverem. Potud je vše v pořádku.

 

soulmaggotgarmfrost

 

Nebudu se zdržovat podrobnostmi a psát pocity na delší čtení. Demo má dvacet minut, tak jakýpak copak. Že máme před sebou začernalou řezbu, jsme si řekli a můžeme jít rovnou k věci. Jedná se o pokus o techničtější mix blacku s deathem, respektive líznutý thrashem garážovitého ražení. Klukům to myslí staroškolsky. Přesuneme se v čase do doby, kdy se odnože extrémního metalu rodily, členové tehdejších kapel bývávali nezletilí a natáčeli ve zkušebně na nejlevnější magič, co šel sehnat. Každá smečka zněla jinak než konkurence, byť byl výsledek často víc než rozporuplný. Soul Maggot demo natočili ve studiu Huge (?), řekl bych, že dvacet jar měli všichni a zní jako tisíce dalších. Zdá se můj soud někomu přísný? Jen přemýšlím, koho chtějí oslovit mimo svůj region? Myslím, že ani v rámci Polska nemají šanci proniknout do širšího povědomí.

 

Ominous Darkness tvoří čtyři skladby nerozlišitelného ražení. Tedy pokus o technický metal, ale vcelku primitivního vyznění. Zvuk dema vytahuje kostrbaté skladby o třídu výš a jediné co mě napadá, jak to vypadá na živo bez studiových příkras. Předpokládám, že borci z téhož města v klubu na Soul Maggot přísahají, ale přespolní už krčí rameny, neproudí-li jim v žilách nemalé promile.

 

Všudypřítomná špína a syrovost budí sympatie, stejně tak povedená rytmika. Basa si zdánlivě jede v jiném světě než kytary, a to dělá z celku o kus zajímavější matroš. Bohužel má katastrofální barvu, kterou bych hledal v pofiderní punkové odrhovačce, tudíž to, co by kapelu mohlo vytáhnout výš, ji shazuje neznámo kam. Zahuhlaný growl může sednout těm, co rádi bordel bez pohřebního extrému. Ovšem ten uvřískaný jede na doraz a nevěřím, že se někomu líbí. Což je samozřejmě pouze můj subjektivní názor.

 

 

Opravdu nechci být zlý, každý nějak začíná. Vždy se snažím najít něco zajímavého i tam, kde by jiný nehledal. Ale nyní s čistým svědomím říkám, že nebýt to promo, v životě se takovou nahrávkou nezaobírám. Body navíc jsem přihodil za pěkný obal. Když už se mi zdá, že jsem našel, čeho bych se chytl, přijde na řadu vata, nuda a bída. Pánové mají na čem makat, a osobně bych do studia vyrazil až za pár let. Scéna je přesycena a proč ji krmit zbytečnostmi.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky