Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kdo čekal, že se Trollheims Grott vrátí s deskou stejně tak krutou, jako byla svého času Bloodsoaked and Ill-Fated, čekal by marně. Přiznávám se, že i já patřil do tábora těch, kdo po infu, že Trollheims Grott chystají album, zajásal, že znovu uslyší nenávistný industriální black super kvalitky.

Kdo netuší, že nějací Trollheims Grott kdy existovali, vězte, že se jedná o finskou kapelu, která na přelomu tisíciletí přišla s dvojicí odlidštěných masakrů. Obzvláště druhá v pořadí, výše zmíněná Bloodsoaked and Ill-Fated tehdy zaznamenala slušný ohlas. Pánové kloubili zlý black s chladnou elektronikou a to vše vřelo v nejrychlejších obrátkách. Nevím, co zapříčinilo tak dlouhé odmlčení, ale myslím, že s ohledem na vytíženost tehdejších členů v jiných významných spolcích (Horna, Ajattara atd.) či pouhá neshoda v dalším vývoji je možné vysvětlení.

Nyní si zrekapitulujme fakta. Z původní sestavy najdeme v Trollheims Grott bratrskou dvojici LRH – bicí, kytara a sg. 7 – zpěv, kytary, elektronika. K nim se připojili PH na baskytaru a JH, který se chopil sólové kytary. Novinku Aligned with the True Death vydává World Terror Committee na konci října. S výplachy a industriálem je amen. Kapela vsadila na moderní black, ne nepodobný tomu, co tvoří třeba Watain, Merrimack a podobná zla. Nemůžu říct, že se s mašinkami šetřilo, ale deska je výhradně o kytarách a živých bicích.

Album je rozložené do sedmi skladeb s tím, že délka nahrávky je rozumná. S ohledem na charakter skladeb je těch cca pětačtyřicet minut tak akorát. Příjemně odsýpá, nenudí. Písně samotné mají různou atmosféru, avšak album dohromady drží pohromadě. Rozporuplná titulní Aligned with the True Death je nešikovně umístěna hned na úvod. Skladba není špatná. Větší smysl by mohla mít na jiném místě. Na začátek alba si dovedu představit jiný tahák. Nehledě na to, že mi vadí satyriconovské houpance uvnitř písně, které kopčí každá druhá smečka, co chce znít „trve“ a moderně zároveň. Je to škoda, protože hned druhá v pořadí, svižná Deathless Form má tuze zajímavou atmosféru.

Kytary jsou strojově zasekané, bicí sice přesně, ale ne roboticky, vytváří pestrý rytmus. Basa kopíruje tu kytary, tamhle bubny. V podstatě hraje roli tvrdítka. Není obohacením. Ostatně kytary jsou natolik zajímavě propletené, že basovku opravdu potřebují jen pro pevný základ. Moc jsem se těšil, s jakou přijde sg. 7, který oplývá širokou škálou hlasového umění. V Horna výtečně huláká, v Baptism naopak úžasně doprovází čistým barytonem samotného Lorda Sargofagiana. Spellgoth je vskutku renesanční člověk. Jak dobrý je zpěvák, tak šikovný je i kytarista či klávesák. Letos se připojil k Peste Noire, kde bude právě hrát na klávesové nástroje. Proč jsem se tak rozkecal o jiných aktivitách sg. 7? Aby bylo jasné, jak moc jsem z něho paf a jak moc vysoké nároky mám na jeho práci. Jsem totiž přesvědčen, že se možnosti obou bratrů nenaplnili na sto procent. Oba jsou schopni tvořit nadpozemská díla, mezi taková ale Aligned with the True Death nepatří.

Deska je nadprůměrná. O tom žádná. Je zajímavá. Různorodá. Zábavná. Chybí mi ale punc jedinečnosti, který nalezneme na ostatních nahrávkách, na kterých se oba bráchové podíleli. Přitom musím přiznat, že žádná z předchozích desek Trollheims Grott nebyla tak dobře zahraná a skladby tak šikovně zaranžované. Tehdy naskočili na módní trend propojení blacku s industriálem, ale trendy se nestali. Co obě desky postrádaly stran originálnosti a instrumentální zdatnosti, to dotáhly surovostí a přímočarou krutostí. Aligned with the True Death je albem, které by chtěl natočit leckdo. Je deskou, která se možná bude i citovat. Možná taky ale ne. Podobně moderních blackových desek vychází už dlouho moc a ne každá je natolik jiná, aby zaujala přehlcený dav.