Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Spires - A Parting Gift

SpiresA Parting Gift

Sorgh4.3.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Třetí album anglánů Spires by se nemělo ignorovat, v jeho útrobách sídlí mocný, trošku podivný čaroděj.

Ne příliš známí Spires pocházejí z anglického Manchesteru, ale hukot textilního průmyslu byste v jejich tvorbě našli jen částečně. Rachot stavů, mandlů a šicích strojů nechávají v druhé řadě, jakoby nepovažovali za nutné stavět na tak očividném zdroji inspirace. A to je sympatické. Manžestrákové sako se dá spíchnout i v Bangladéži, tak proč dbát na nějaké pochybné prvenství. A Parting Gift je, jak už jsem zmínil, třetí dlouhohrající deskou těchto mísitelů hudby a jde o zajímavou směs jemného s tvrdým. Na první poslech to může působit dojmem rozhárané, nekoučované hry, ale realita je složitější.

 

Když tohle album poslouchám, skoro pokaždé mě v prvních minutách přepadá dojem, že kapela jen jamuje. Nezávazně zkoumá a ochutnává možné cesty, po kterých by to mohlo jít. Po nějakém jasném systému ani stopy. Až časem se rozkrývá jasnější textura a ukazuje se, že celý tento kolotoč musel být dopředu pečlivě naplánován. Někdy je to celkem zběsilost a tím, že to funguje, nemůže jít o náhodu. Čím dál víc obdivuji skladatelské střevo tohoto projektu. V případě Spires je přímo povinností mluvit o progresivní kapele, která to zkouší jinak než ostatní. Jestli čerpají z death metalu nebo něčeho jiného, je mi docela buřt, vůbec o tom nepřemýšlím a jen se kochám divnou fúzí všeho možného. Původní zdroje zanikají pod tíhou výsledku, který mluví hlasem nové existence. Jeho rozptyl je poměrně široký, škatulky ztrácí smysl a nejlepší je opět ta nenahraditelná osobní zkušenost.


Toho klasického metalu je zde vlastně poměrně málo. Standardní stavbu nějakých slok a refrénů Spires odložili do šopy, a místo toho plní roli jakéhosi inkubátoru, ve kterém roubují a modifikují zákruty nálad skryté v různých typech muziky. Někdy to působí dojmem, že čekají až skladba náhle ožije a sama se vydá do světa. Nebojí se lehkých disharmonií, necitlivých slepenin a skáčou z hrubých záplat do měkkého hedvábí. Ani zpěv se nedrží striktní osy, která by takovou nahrávku brzdila. Naopak se hudbě aktivně přizpůsobuje (nebo je to naopak a hudba ctí jeho vedení) a volí ten či onen výraz. Zpěvák má v hrdle solidní rejstřík a hodně sází na čistý zpěv. Když se nechá unést, tak svým čistým tenorem vyhání nabručené pavouky z jejich hnízd. To se člověk ani nenaděje a kapela ho svede do oblasti progresivního roku ovlivněného klasickou hudbou, jen se chopit jiných nástrojů. Skladatelsky zajímavá kolekce, která blízké obzory rozebírá na atomy.

 

Tvrdé pasáže nejsou jen ceněním zubů, ale opravdovou hrozbou. Přestavují těžko představitelné erupce originality a technické dovednosti. Sekané riffy, zastřižené tóny v rozpuku i girlandy odvážných melodií, které jakoby neměly jiný smysl než rvát svému stvořiteli prsty. Tomu odpovídá i nestejnoměrný rytmus plný úniků a náhlých zastavení. Není v tom zběsilost, ze které je člověk na nervy, spíš postupné objevování pointy s trpělivým dohledem. Hudba jako tato je dvojsečná zbraň a nebude to mít lehké, protože jednomu sednou rockovější pasáže a metalová alchymie ho nechá chladným, pro jiného budou těžko zkousnutelné jemné pasáže s výš posazeným zpěvem. Mně to ale přijde dobré právě v tom poměru, v jakém to tvůrci smontovali. Zpočátku jsem čekal hlavně na tvrdší techniku, ale její syrovost vyniká právě v opozici k melodickému progresu. Jedno bez druhého by byl jen poloviční úspěch.



Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky