Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Matadoři svého industriálně elektronického nu-metálku Static-X se do dnešních dnů nemají ke slovu. Věnujme jim proto malou vzpomínku, na jejich dosud poslední počin Cult Of Static z roku 2009.

Z tohoto alba jsem se dodnes nevzpamatoval a absolutně mu nepřišel na chuť. Název desky měl nejspíš deklarovat nějaké veledílo, či zlom. Nicméně žádný převrat a zázrak se nekonal, ba naopak. Deska mi do diskografie kapely vůbec nezapadá. Postrádá feeling a i když je to furt ta samá tvář této skupiny, působí zkrátka jinak - odlišně. Celé to jaksi usíná a ten tam je onen energetický oheň, při kterém posluchačovi vstávají vlasy, stejně jako frontmanovi. 

Podle názvu desky lze soudit, že se bude jednat o živák, bestofku nebo nějakou průlomovou fošnu. Vše je bohužel zcela jinak. Je to klasická řadovka, která není tak strhující, jak sliboval její název. Celé album jede v jednolitém tempu industriálního pochodu. Každá skladba je sice něčím trochu odlišná od ostatních, ale celek zní jen jako jedna dlouhá písnička a po chvíli posluchače začne album značně nudit. Nachází se zde skutečně pramálo pasáží, které trochu rozvíří pozornost. Snad bych vyzdvihl skladby Terminal a Stingwray, tyto dvě jsou o něco více melodické a i dobře poslouchatelné. Další dobrou věcí je desátá Skinned, která zní trochu jinak než zbytek desky. Posledním trackem Grind 2 Halt vše definitivně usíná. Tato závěrečná skladba je daleko pomalejší a víc melodičtější. Bohužel celá deska má utahaný, nudný a stejnosměrný charakter. Velice málo okamžiků vzbudí trochu lepší pocit z poslechu. 

Marně tápám a projíždím skladby, abych zachytil alespoň nějaký ten silnější moment. Ne, jsem obelhán jménem počinu. Nevím, co stálo za zrodem této nahrávky, ale pokud se kapela rozhodne mít megalomanský název svého díla, měla by do toho dát vše. Zde Static-X střílí slepými náboji a i kdyby dostali do rukou kuličkovky, nejspíš by stejně minuli síl. Opravdu mrzuté zklamání.