Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Informace o zastavení koncertní činnosti z důvodu časového vytížení a nenaplněných očekávání z posledních akcí přišla nečekaně, ale berme ji jako realitu. Jako taková však oprávněně ostře kontrastuje s čerstvým a avízovaným vydáním novinky "Sep7em". Aktuálním tématem k správnému uchopení nového alba je zpracování vize zabývající se sedmi smrtelnými hříchy člověka v elektro-industriálním prostředí, který nabízí mnoho výzev ke konečnému vyznění. 

DEPRESSIVE DISORDER se povedlo dát dohromady vyváženou strojovou vizi, které nechybí chytlavé momenty, tradičně naléhavý vokál (jenž zároveň nikdy nedominoval, jako spíš s kapelou žil svým životem) a zejména očekávané napětí a chlad. Ten je ostatně v tak ožehavém konceptu naprosto neodkladný. První průzkumné mise pod závoj "Sep7em" nebyly přímo vlažné, ale dotknout se jádra věci vyžadovalo svůj čas. Ten postupně nechal nahlédnout pod pokličku stísněně působícího materiálu, ve kterém se skrývá kus půvabu a několik pozitivních momentů na to, abych mohl v klidu manévrovat polosvětem temnoty a neživých útržků lidské posedlosti po prohřešku.

Sedm příběhů spojuje schopnost kapely zabývat se melodickou linkou v zajetí mechanismů, neúprosných a údavajících tón. DEPRESSIVE DISORDER se odkazují na smutnou písničku schovanou pod nánosem těžkých rytmů a smyček, které nejsou natolik silné, aby jí nedovolili se probudit a vyletět na povrch a pozemské světlo. Sice jsme někdy svědky občasného nedůrazu, nebo spíš přešlapování na nezáživných místech, ale v rámci vyjadřování kapely je novinka jasným signálem k osvojení názoru, že v případě "Sep7em" se bavíme o  zatím nejsvébytnějším článku jejich dosavadní kariéry. 

Poslech a přizpůsobení se prostředí "Sep7em" chce svůj správný okamžik. Zaujme věrné, elektronikou stižené duše, další si nejspíš cestu nenajdou, ale mohou se alespoň pokusit. Pod slupkou striktně působící elektroniky je totiž třeba hledat a nalézat. A řekl bych, že tahle věčná vášeň bude platit i pro ty zaběhanější po elektronickém dvorku. DEPRESSIVE DISORDER ukazují, ač ne přímo v ozvěnách geniality a všech vyčerpaných možností, že zpracovat téma se povedlo a není od věci se jím proplétat. Koncept "Sep7em" určitě splňuje svůj účel a dokáže žít svým životem. Nikoli na bázi uhrančivé temnoty (Vanessa je jen jedna), ale v podstatě v mezích sympatického uchopení elektronické řeže, jež v sobě umí najít poselství obyčejné, byť tvrdě zkoušené písničky.