Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Stíny Plamenů - Šum v pološerech

Stíny PlamenůŠum v pološerech

Bhut1.5.2016
Zdroj: CD //#NPDR012
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Není dlouho co jsem naznačoval cosi o slibném roce pro tuzemský black metal. A právě zde předkládám druhého kandidáta, neboť Šum v pološerech splňuje patřičná kritéria.

Je zvláštní jak dokáže black metal zahřát u srdce a stylově brnknout na nostalgickou notu. Lord Morbivod se totiž se svými Stíny Plamenů rozhodl navrátit trochu ke kořenům a natočit album v duchu prvních počinů tohoto hudebního tělesa. Aktuální nahrávka Šum v pološerech se tak stala syrovou vířivkou ve stojatých vodách kalné tůně.

 

Stíny Plamenů se hrdě hlásí ke svým počátkům, hlásí se k pravé podstatě svých opravdových dem a vrhají mihotavé světélko do míst, která už mohla být zapomenuta. Znovu se tak setkáváme s postavami, které tvořily rozsáhlý příběh napříč ranou tvorbou. Vévodí jim Syn Poklopů, nekompromisní to tvor, jemuž nic není svaté. Snad krom špíny. Daleko zajímavější a důležitější je však zvuk, který se navrací do oněch dob před dlouhými lety. Dosáhnout uhrančivého řezavého zvuku kytar se sice nepovedlo, což mne mrzí i těší zároveň, zato se povedlo navodit atmosféru tehdejších písní. Znovu se setkáváme s gradací v podobě mohutného dunění tlukotu poklopu a znovu nacházíme specificky dunící kytarové riffy. Ó, jaké blaho pro můj sluch. Bicí nástroje jsou opět ponechány rukám umělé inteligence, jejich zvuk je o něco živější, ale pořád patřičně plastický. Vše je tam, kde má syrový black metal být.

 

 

Více než kdy dříve jsem si povšiml agrese a spádu desky. Hned zkraje se na vás vychrlí vlna šedavé vody s typicky štiplavým odérem. Není kam uskočit, proud vás smete a nese celou půlhodinu divokými peřejemi a zákrutami temných míst, ze kterých můžete jen obdivovat estetiku důmyslné architektury stok, šachet a v neposlední řadě se mihnou i bájná zvradla. Jedinou pomalejší, ve smyslu opravdu jemném, je Oddech par, což je zároveň skladba, která dá svým úvodem vzpomenout zvuku Burzum. Zbytek alba se nese ve svižném tempu. Žádná chvíle nudy, žádné přešlapy, vše jede zběsile a náležitě hrubě, tak jak se sluší a patří. Třeba hned úvodní Borský sběrač je krásnou ukázkou toho, jak nová tvorba kapely zní. Je zkrátka syrově black metalová s citelnými inspiracemi ve skandinávském umu, zlá a zároveň prostoupená jistou nadsázkou a vtipem. A právě přítomnost jisté poťouchlosti je dobré si uvědomit.

 

Samozřejmě se nesmí zapomínat ani na složku textů, které se jako obvykle dotýkají podzemních témat a rovněž reflektují skutečnosti buďto dávno minulé (historické), či relativně nedávné. Na mysli momentálně mám poslední skladbu Synchronizace vod, která po svém rozebírá tématiku epidemie sračky v určitých částech Prahy. Už samotná slova jsou vskutku něčím originálním, zejména bych vypíchl nedostižná slovní spojení jako infernální skladiště nebo kultura plísně, či jen ironický smích v refrénu Flexibilní stoky. Zkrátka pro českého posluchače zábava jedna báseň.

 

Je asi jasné, že verdikt bude pozitivní. Z desky mám opravdu dobrý pocit a dává mi vše, co si od striktně black metalové nahrávky žádám. Akorátní délka, velice svižný spád a chytlavé melodie. Zvuk mému uchu velice libý, zvonivý, dunivý a jak se říká raw. V nedávné recenzi (Kraake) jsem naznačoval cosi o slibném roce pro tuzemský black metal. A právě zde předkládám druhého kandidáta, neboť Šum v pološerech splňuje patřičná kritéria. Bravo!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky