Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Po celkem dlouhých letech existence kapely je Luciferův efekt teprve druhou dlouhohrající deskou Stolen Lives, ale kdo znáte jejich historii (kdo ne, tak si za domácí úkol nastuduje), víte, že dlouhohrající desky dlouho nepatřily mezi priority. To se změnilo v roce 2016, kdy tento spolek z Vysokého Mýta vydal album Budoucnost sviní, o kterém bych dokázal říct akorát to, že jsem ho svého času určitě slyšel, ale pak už jsem v tom nepokračoval. No a aktuální deska ukazuje, že tenhle formát si chce kapela osahat minimálně ještě jednou, byť v jejich případě se pod pojem „dlouhohrající“ vešlo necelých šestadvacet minut.

Při dvanácti skladbách tracklistu je jasné, že půjde o přímočaré a jednoduché věci, které většinou oscilují kolem dvou minut hracího času, a že na nějaké složité vyhrávky a kompoziční složitosti nezbyde čas. Stolen Lives v tomto ohledu plní zadání a svou muzikou, která si maximum bere z thrash metalu a menší díl z hardcoru či grindcoru, tepou energií a vitalitou podobně jako žánrově blízké kapely, z nichž zmínit můžeme Lahar. Plus mínus. Oproti nim jsou SL jednoduší v kompozicích i v aranžích, všechno táhne jedna kytara (hraběcí rada typu „chtělo by to dvě kytary“ napadne asi každého) a nutno dodat, že byť je jen jedna, neskutečně maká. Sledovat její stopu je na zamotání hlavy, což je částečně pochvala a částečně dojem z chaotického mixu desky, během kterého se někdo ve studiu Shaark snažil suplovat druhou kytaru rozmícháním té jedné do sterea. Dopadlo to přinejmenším rozporuplně, místy je to naprostý zmatek poměrně výrazně rušící poslech (zkuste skladby Nevyhnutelně nebo Prozium).

U zvuku desky by se šlo samozřejmě zastavit podrobněji, ale asi tušíte, jak by to dopadlo - ano, je ostrý, i když tak nějak civilně. Nečekejte žádné dřevní podzemí, ale spíš technicky slušnou úroveň, byť se z ní nějak vytratila baskytara, kterou budete v mixu hledat docela těžce. Vytratila se i dynamika, kterou někdo slisoval, ořezal a natlakoval do jedné nařvané koule, takže pokud budete mít po poslechu alba nepříjemný pocit spráskaného psa, nedivte se.  Asi by šlo napsat, že jde o soudobý standard, v rámci žánru platný prakticky stoprocentně, ale jako omluva to bohužel nefunguje.

Plusové body album sbírá svou energií, dravostí, nepolevujícím nasazením a velmi pravděpodobně budou právě toto důvody, proč po něm sáhnete. Přílišná podobnost skladeb napříč deskou v tomto případě není překážkou, zmíněných šestadvacet minut je délka, která tenhle pocit snadno překlene, a spekulovat nad tím, jestli by takto úzce ohraničená produkce šla přežít dvojnásobný čas, je zbytečné. Další body, jejichž hodnotu si každý přiřaďte sám, jsou za češtinu a za texty, které si v bookletu přečtete nejen s anglickým překladem, ale rovněž doplněné o vysvětlující poznámky, pokud by vám snad jejich podstata unikala nebo jste ji hledali jinde. Tematicky patří k textům společensko-kritickým, věnujícím se jak tomu špatnému v nás, tak lidem na okraji společnosti, stavu klimatu a tak podobně. Celkově k těmto otázkám kapela přistupuje - abych tak řekl - zleva, což je asi logické a asi by mě překvapilo, když by to tak nebylo. Nadávání na fašouny v nich nicméně není, asi už to vyšlo z módy.

Celkově tohle album potěší příznivce a fanoušky žánru, dál jeho ambice nesahají a podle mě ani nikdy nesahaly. V jeho rámci nebude patřit k pilířům, z nichž by ostatní odvozovali svou hudební nebo filozofickou cestu, a na nějž by se odkazovali, ale k solidním standardním deskám, které tvoří zdravý základ každé scény. Což nakonec není vůbec špatně.