Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Spočítat projekty a vůbec nahrávky, kde se objevil nezmar Shatraug, není úplně jednoduché. V každé druhé významnější bandě z Finska se jeho talent minimálně objevil. Je děsivé, že ani po tolika deskách se jeho energie neunavila. A v podstatě ani nelze říct, že by se opotřeboval jeho talent, že by se začal opakovat a vykrádat. Ano, myslím, že se shodneme, že si kapely, ve kterých se mihl, nebo je jejich výhradním skladatelem, jsou v mnohém podobné a že není lehké se vyznat, co je co. Lze říct, že jeho hlavní kapely jako jsou třeba Horna, si drží stále vysoce nastavenou laťku a že jsou navzájem odlišné. Nyní se chci věnovat jeho projektu Striges, kterému konečně vychází dlouhohrající debut.

K nahrávání Verum Veterum si Shatraug pozval svého dlouholetého komplice, bubeníka LRH a za mikrofon postavil Australana, rovněž multiinstrumentalistu, Vaedise. S těmito démony vytvořil ultra rychlé, běsnící album, které prakticky nezvolní. Stylově se pánové nesnaží o žádný progres. Řekl bych, že se vracíme přímo do devadesátých let, kdy světu vládl odér černé smrti a spálených kostelů. Bestiální brutalita s relativně průzračným zvukem může být vztyčeným prostředníčkem lo-fi undergroundovým šílencům, kteří chtějí rovněž oživit nemrtvého ducha starých (ne)dobrých časů. Ozdobou Verum Veterum mimo jiné je i správně jedovatý scream Vaedise. Ten se sice nepouští do žádného dobrodružství, nebudeme-li zmiňovat pár pokusů o čistý zpěv. Tyto pokusy, jak zmiňuju, nedopadly vůbec špatně. Na živo to bude asi trošku horší, co si budeme vykládat, ale takto ve studiu prohnané mašinkami je všechno fajn.

Své místo v nekončící bouři ultra blastů mají i silné melodie. Samozřejmě je řeč o nehezkých melodiích, plných vzteku, nebudeme mazat čtenáři med kolem huby a lákat jej na slaďárny, když by pak dostal ránu přes vypjaté city. V tomto se tvorba Striges vůbec neliší od většiny Shatraugových smeček. Melodie, syrová atmosféra a svižné tempo k tanci a poslechu. Nejsilnější momenty najdeme v závěrečné surovosti An Ancient Mournful Soul, která se sice z výše řečeného nevyjímá, ale způsob riffování a melodického liskání ke mně zvláštním jazykem promlouvá a oslovuje mě plnou silou.

Slabinou debutu je podle mě dost přepálená stopáž některých skladeb. Ani ne tak celé desky, ta je v pohodě, ale myslím si, že sedmi minutový kolovrátek není vždy nutný a po chvíli se nudím. Ostatně dlouhé kompozice Shatraug má rád a občas mu to holt ujede a takzvanou vatu se mu stříhat nechce. Desce takto občas dojde dech, což je velká škoda. Jinak je totiž Verum Veterum zabijácká bestie, která vás sešlehá, jak zákon káže. Kdo si libuje ve finském blacku a hlavně Shatraugově tvorbě, neměl by Striges a jejich Verum Veterum minout.