|
|
||||||||||

Na téhle desce mě upřímně zaujal obal a pak taky PR řeči o garage / psychedelic / stoner rocku s ženským vokálem, a přirovnání k Royal Blood, Blues Pills či Led Zeppelin. K tomu zmínka
o spirit of 70th, analogové synťáky, hammondky a vůbec ten příjemně hřejivý retro pocit, kterým nás sem tam někdo pohladí ... když se mu to hodí. V té chvíli se mi zdálo, že všechny trumfy držím v ruce a o tom, že hodně z toho bude jinak, jsem až do prvního poslechu neměl vůbec tušení.

Ale popořádku. Sun Q je kapela z Moskvy, která funguje krátce a tomu odpovídá i dosavadní vydaná muzika - jedno EP, pár singlů a nyní tedy první dlouhohrající deska. Zhruba v ten moment kapela nejspíš pojala úmysl dát o sobě vědět a není na tom nic divného, takže nejen že nám do redakce došlo k recenzi cédéčko, ale došly nám i dvě stránky informací o tom, co uslyšíme. Zmiňuju se o tom hlavně proto, že nějak takhle by se o sobě psát nemělo. Z celého toho textu je totiž až příliš zřejmé, že kapela se chce někam stylizovat, svou hudbu přesně napasovat na známé vzorce a ty pak vnutit případnému posluchači. You can find there heavy blues rock, rocking stoner, space passages, psychedelic guitar solos, art-rock and lo-fi. Ano, je to skutečně zmatek nad zmatek.
Přitom hned během první skladby Petals and Thorns jsem ze slíbených sedmdesátek nenašel nic a jediné, co mě pro srovnání napadlo, byla domácí výtečná a bohužel už nefungující kapela Nierika. Tedy takový ten nezávislý rock, bez popových ambicí, s nádechem low-budged produkce a pro mě i s takovým tím nábojem, který mám moc rád. A tím se dostávám k tomu, že všechny (nebo skoro všechny) ty řeči kolem Sun Q jsou podvod, ale že základ je více méně zdravý a svým způsobem sympatický.
S hodnocením vlastního alba to už tak snadné nebude. Na jednu stranu kapele nelze upřít snahu hrát a skládat nikoliv lacině. Když už nic jiného, tak minimálně hostující nástroje (ano, ty zmiňované synťáky, hammondy,...) dávají nahrávce celkem příjemný rozměr, jakkoliv se slibovaným duchem seventies to nemá společného nic. Z tohoto pohledu se skoro nejzajímavější zdá být šestá skladba Jimmy The Pirate s fuzz efektem na kytaře (asi proto ten stoner) a případně pátá Space, která díky klávesám v úvodní části skutečně jakýsi závan space rocku obsahuje. Na stranu druhou se většina hracího času desky nese v takovém poklidném až unaveném tempu a chtě nechtě musím napsat, že nahrávka funguje dost ospale. Především pak tam, kde se kapela pokouší experimentovat víc, než by bylo zdrávo (Dancing Souls jako příklad).
K tomuhle pocitu podle mě velkou měrou přispívá i samotná vokalistka Elena, na níž kapela evidentně hodně staví (nejen hudebně). Její snaha o decentně expresivní, ale zato hodně umělecký projev sklouzává k lehké hysterii a po pravdě to bude právě zpěv, proč se k tomuto albu po dopsání recenze nebudu vracet.
Celkově mě ani tolik nevadí, že kapela tvrdí něco, co není pravda, a že pak hraje něco úplně jiného. Problém mám spíš s tím, že deska mě nedokáže naplno zaujmout jako posluchače bez ohledu na hudební obsah. Psal jsem cosi o ospalosti a přesně tam vidím největší zádrhel - albu chybí energie, schopnost si posluchače omotat kolem prstu a tak trochu bezradně přešlapuje na místě.

Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:vlastní vydání / bandcamp
Vydáno:Červen 2017
Žánr:alternative rock
Elena Tiron - zpěv
Ivan Shalimov - kytara
Denis Baranov - baskytara
Pavel Potseluev - bicí
hosté:
Seva Timofeev - hammondky
Alexandr Andreev - klávesové nástroje
Andrey Tanzu - perkuse
Michael Levanov - saxofon
1. Petals And Thorns
2. After This
3. Dancing Souls
4. Secret Ways
5. Space
6. Jimmy The Pirate
7. Circus Is Coming
8. Plankton
9. Winter Lady

Lake Of Tears
Ominous

Aquilus
Griseus

Progstone
Out From There

Goyim
Mock Ritual

Telepathy
Tempest

Toy
Join the Dots

The Pineapple Thief
Versions Of The Truth

Demonical
Mass Destroyer

Pando
Rites

Paradise Lost
Faith Divides Us - Death Unites Us

Centinex
The Pestilence (EP)
Deus Deceptor je nová melo-deathmetalová banda ze severu Finska, které 15. ledna vyjde debutové album Eternal Eclipse. Stane se tak pod labelem Invers...
20.11.2026Deathmetaloví filozofové Contrarian jsou zpět se svým šestým studiovým počinem – Escaping Depravity. Album vychází 27. listopadu u labelu Willowtip.
19.11.2026Nejnovější videoklip z alba My Heart Has No Home od domácí kapeloy Awrizis je ke skladbě Chiroptera. Klik SEM.
19.11.2026Hlásí se Björn ze Stockholmu a jeho atmo-blackový projekt Isvidd, a to s nově vydaným singlem Scars of a Thousand Lakes. Poslech ZDE.
19.11.2026V pátek 27. listopadu se v pražském klubu Subzero potkají dvě kapely, které posouvají hranice současného kytarového experimentu a těžkotonážní psyched...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.