Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Příměs noise koření do black metalu dává povětšinou vzniknout šílené změti hluku, kterou vyhledávají pravověrní pacienti, včetně mě. Decimování takovou hudbou shledávám výživným, a když jsem loni vyslechl eponymní debutové album kapely Thaw, věděl jsem, že bude dobré si na tuto bandu nějaký čas svítit. Recenzi na onen počin jsem nestihl sepsat, a tak chybu napravuji v letošních dnech, kdy si představíme dílo Earth Ground.

Není jednoduché se dostat pod krovky takové muziky, kterou právě Thaw produkují. Není jednoduché se klidně soustředit na jejich mnohdy disharmonické a noisem prostoupené skladby. Změny rytmu a nálad přicházejí z nenadání. Není to ovšem jen noise a black metal, co nás vedou albem, najdeme tu také jasné odkazy na sludge nebo drone. Je to zkrátka taková směsice špinavých stylů toho opravdu hrubého zrna. Třeba píseň Afterkingdom by se vešla i do repertoáru jiných, sludgem odkojených, kapel. U Thaw je dobré si přiznat energii, kterou kapela obdarovala veškeré, i ty pomalejší, skladby. Ona energie působí poněkud nervózně a prapodivně se kroutí podél jednotlivých minut nahrávky, stejně jako se kroutí kolíky na pultíku vyluzujícím ty nejroztodivnější pazvuky, jimiž jsou určité pasáže ozdobeny. Deska dokáže bezpečně udržet vaši pozornost a ještě si dopřát několik veselých vsuvek, coby symbol zpestření a nečekaného oživení. 

Na druhou stranu lze skepticky tvrdit, že nejde o nic nového pod sluncem. Je to skvělá přehlídka typických drone metalových vln a rezonancí, které jsou vlisovány do hrubého black metalu. Thaw nejsou žádnými průkopníky ani hybateli hranic, ale moc dobře ví co dělají. Jejich hudba je toho důkazem, ačkoliv není jednoduše poddajná. Dokáže vás konejšit (First Day), příjemně potrápit (Second Day) a třeba i překvapit, protože například ve skladbě Winter’s Bone si jistě vzpomenete na poslední dílo Oranssi Pazuzu. Já jsem si u nich to své našel a věřím, že tomu tak bude mít i nejeden z vás.