Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Když zadáte do vyhledávače jméno dnešní kapely, dostanete se do kdejakého bordelu v Amsterodamu (obrázky jsou 18+), ale ke stránce kapely nikoliv. Když vytrváte, proklikáte se přes několikero prdelek a poprsí, stránky najdete a můžete začít pátrat. Nejspíš zjistíte, že tahle kapela za svou krátkou existenci hrála na několika větších akcích, procestovala Evropu a dokonce vyhrála jakousi soutěž. Když budete pokračovat ve čtení níže, zjistíte, proč je mi to všechno úplně fuk.

Předně muzika, jakou TARLD hrají, je primárně určena ke spotřebě, k zábavě, na studentské majálesy, letní festivaly a rozhodně v ní nelze hledat nic velkého, uměleckého nebo něco skutečně hlubokého. Tím vůbec netvrdím, že podobně střižený rock / punkrock se nedá dělat dobře, poslouchatelně a v jistých mezích kvalitně, ale faktem zůstává, že většina takových kapel si je otravně podobná a dlouhodobě neposlouchatelná. Na druhou stranu - a pokud mám být upřímný - TARLD bych se nebál zařadit k těm lepším. Ale jen tak tak.

Pro přiblížení tvorby můžete zkusit klípek tadyhle v recenzi, případně přijmout alespoň rámcové přirovnání k Billy Talent či pozdějšímu vývoji Lostprophets nebo Papa Roach. Muzika TARLD je jednoznačně přímočará, energická, chytlavá, ale taky okatě prvoplánová a má snahu se zajídat. Řečeno konkrétněji, poslední třetina alba drhne a posluchačsky se přežívá těžko.

Kapele ale spravedlivě přiznávám hráčskou zručnost, především hra bubeníka desku nakopává velmi dobře a přitom se jeho postupy neomezují na primitivní bum-čvacht systém, který je u těchto kapel ke slyšení dost často. Stejně tak přiznávám schopnost napsat chytlavou skladbu, která má hlavu i patu, i když nejde o nic jiného než o slepení dávno objevených postupů a přehrání dávno vymyšlených not. Problém by šel úspěšně hledat v tom, že všechny skladby jsou složeny hodně podobně úplně stejně a tím se vracím k výše napsanému – deska se rychle oposlouchává a po využití momentu překvapení rychle ztrácí.

Pozitivnímu dojmu nepomáhají ani banální texty o tom, že ona mě má ráda, ale já jsem zlej kluk, nechci se vázat a tak máme problém. Přečetl jsem sice jen asi tři, ale vzhledem k podobně jalové tematice a celkové plytkosti jsem síly pro další čtení nenašel. Mea culpa. Poslední poznámky si dovolím jednak ke zvuku, který někdo krutě ořezal a deska se tak poslouchá dost blbě, a pak ke zpracování CD edice, které mě svou letištní náladou naopak překvapilo velice mile.