Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Forks - Prana

The ForksPrana

Symptom28.2.2017
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40
VERDIKT: Tepovou frekvenci nezvyšují, do snu se s nimi zřejmě také nořit nebudete, ale něco odžito mají a je to slyšet.

Jestliže kapela, která dokáže narušit stereotyp všedního dne, má zaděláno na úspěch, pak měli The Forks v tomto ohledu slušně rozjetou praxi. Bohužel je tomu už pár let, co o sobě dalo duo z Angers naposledy vědět, proto ten minulý čas a pokud jde o úspěch, no, pro každého to asi nebude. Jedny určitě znudí syrový minimalismus, druhé nadchne cit pro drobnokresbu a lehkou disharmonii. Faktem však zůstává malá ambice dotáhnout rozjeté nápady ještě o kus dál než jen k vrcholu možností.

 

O schopnosti poskládat noty do řady a tu pak umně vygradovat bych spory nevedl, ale nemohu se zbavit pocitu, kdy se přešlapování u rybníka má tvářit jako rekreace u moře. Jakoby skladbám chyběl jednotící rámec, který by posluchače pohltil a nedovolil myšlenkám nerušeně bloudit. Tolik na téma nevyužitého potenciálu.

 

Hodnotím, že hudba The Forks přináší určitou úroveň zklidnění mysli a navozuje stav uvolnění a pohody. Instrumentální výkony jsou přesvědčivé a nijak si nezadají s kapelami podobného ražení. Síla kompozic vynikne hlavně při hlasitějším poslechu, případně za ideálního ozvučení během živého vystoupení (pouze neověřený dojem). Slabých dvacet minut celkem svižného instrumentálního math-rocku svým étosem připomíná louisvilleské Shipping News. V porovnání s anglickým duem Khuda ale srážím pár bodů za nedostatečnou košatost.

 

Chápu, že kapela jde trochu jinou cestou a že jistá strohost není na škodu, ale je-li hlavním mediátorem kytara podpořená frázovým samplerem, šlo by i s malým kašpárkem… Nic už, boj ryze instrumentálních kapel je o úkolu artikulovat myšlenky skrze hudbu tak, aby se s nimi bylo možné ztotožnit na úrovni intuice a zde The Forks odvádí jen průměrnou práci. Desce se nikdy nepovedlo vyladit mě do maxima, ale i přesto se ve mně často díky ní něco pohnulo a dnešní poslech rozhodně nebyl poslední.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 25.3.15 17:20

Enslaved byli vždycky pokrokoví, s každou novou deskou ušli notný kus cesty dál a v jejich novodobé diskografii nenajdeme dvě sobě podobná alba. Ač nová deska rozhodně není špatná a v podstatě jí nemám co vytknout, tak se stejně nemohu ubránit dojmu, že kapela našla svůj směr už na Ruun a krom jednoho výletu bokem (Vertebrae) se v podstatě drží stejné šablony a jen obměňuje ingredience. Ač jsou Ruun, Axioma, Riitiir i In Times zcela odlišné desky, jakoby Enslaved už neměli kde brát a chtěli se raději usadit tam, kde je jim momentálně dobře. A když nad tím tak přemýšlím, tak jsem za tohle vlastně moc rád, protože mě poslední desky Enslaved moc baví a ke všem se s chutí vracím.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky