Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Order of Apollyon - Moriah

The Order of ApollyonMoriah

Garmfrost26.12.2018
Zdroj: CD, 4-panelový digipack
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Moriah je sympaticky zuřivá deska plná opojného zla.

I když jsem velkým fanouškem díla francouzského mistra temného umění s nezaměnitelným rukopisem, krotitele strun, zpěváka a významného producenta, Sébastiena Tuviho, říkajícího si BST, uzavřením kapitoly jedné z nejzásadnějších kapel francouzské scény, Aosoth mě naštval. Jeho další blackmetalový projekt VI nevykazuje přílišnou aktivitu a první dvě alba The Order of Apollyon The Flesh či The Sword and the Dagger nejsou špatná, ale ani geniální ve srovnání s čímkoliv od Aosoth. Proto jsem s palcem v puse vyhlížel, s čím se BST vytasí na třetí nahrávce pod hlavičkou TOOA.

 

 

Už loňské splitko se zmíněnými VI a Temple of Baal napovědělo, že deathová stránka extrémní strana mince spektra The Order of Apollyon převážila nad blackmetalovou. Black metal byl absorbován smrtí. Zůstala po něm pouze atmosféra a styčné body s Aosoth. Tedy přítomnost tvůrčího mozku BST. Celá sestava kolem něj je tvořena významnými osobnostmi z čelních francouzských kapel jako Arkhon Infaustus, Temple of Baal, Decline of the I nebo Malhkebre, nicméně po sirnatém zlu není ani památky.

 

Nové dílo The Order of Apollyon dává vale výhradám, které jsem měl k předchozím nahrávkám. Moriah si s ničím nebere servítky. Je to v podstatě masakr od začátku do konce. I vokál opustil sípavé vrčení a ponořil se více do klasického growlu. Tím skvěle sjednotil album. To je opravdu příjemně kompaktní a sevřené. Novinku mi v podobě promo mp3 poslal k recenzi vydavatel Agonia Records, ale po pár posleších jsem čerstvému francouzskému matrošu propadl a hned si ho díky Lavadome prod. koupil. Myslím, že jsem neprohloupil. S kadým poslechem jsem nadšenější.

 

Posluchač je přivítán akustickou vyhrávkou před skvělou titulní The Lies of Moriah. Bez varování je vhozen do bouře ničivých blast beatů a šílených tremolových vichřic. Každá skladba je rytmicky variabilní, nuda nehrozí. Samozřejmě, že devadesát devět procent je čiré tsunami. Oproti předchozím deskám je to obrat o 180 stupňů. Jestli bychom skladby chtěli pitvat, blackové aroma je přítomné v harmoniích (zejména závěrečná dvojice Soldat a A Monument), kterých se buď pánové neumí vyvarovat, nebo naopak cíleně deathové zlo provoněli čertovým kvítím. Zuřivé kytarové výplachy jsou ještě více divočeny zběsilými bubny a organickou basou. Ta většinou v deathových kapelách hraje pofiderní roli kdesi v zadu, AK je hudební génius a zde se svými tlustými strunami vskutku vyřádil.

 

recenzi na The Sword and the Dagger jsem měl výhrady k plechovému zvuku bicích a málo ostrým kytarám. Bicí nástroje na Moriah se natáčely ve Studiu de Saint-Loup. Mastering si tentokrát BST pohlídal sám, a proto možná Moriah zní o tolik líp. Těžko říct - BST je perfekcionista, který na sobě neustále maká, tak čemu se divit.

 

moriah

 

Povedené je i zpracování digipacku, kde najdete booklet se všemi texty, fotkou kapely a střídmou grafikou hozené do černé a vínové barvy. Suma sumárum – The Order of Apollyon si s Moriah ostudu opravdu neudělali. BST může být obklopen kýmkoliv. Ať už hvězdami první jakosti či lidmi z undergroundu, pokaždé je výsledkem styl, kde rukopis BST poznáte na sto honů. Nechci zde házet superlativy typu – album nebo překvapení roku. To je na nic! Moriah je skvěle zuřivá deska plná chytlavých riffů, bohapusté atmosféry a smrtící zábavy. Vnímavější mohou pod nánosem vzteku a agresivních výbuchů nalézt i jakousi melancholii.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Wurdulak / 28.1.19 15:40odpovědět

Hmm, tak vokál tady strašlivý, snad ještě horší než si ho pamatuji na předešlých albech.

Wurdulak / 22.1.19 9:15odpovědět

Ani mě první dvě alba TOOA ano po opakovaném poslechu za srdce nechytla, takže nebýt recenze, této desce bych nevěnoval pozornost. Díky tedy za recenzování.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky