Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pojďme se hned zkraje roku ponořit do podmanivých tónů, které The Warlocks vytěžili z hlubin niterných pocitů a implementovali do nové kolekce písní nazvané Skull Worship. Ponor to není lehký, na to musím upozornit, ale co dneska je... Sám mám potíže k albu zaujmout jednoznačný postoj. Když jsem pro porovnání poslouchal album Phoenix z roku 2002, z rovnice mi vyšlo, že cesta k posluchačově duši se trošku zkomplikovala a zasmušila. Snad proto moje počáteční nadšení vystřídaly tísnivé myšlenky a podivná nálada, která nesouvisela s mým aktuálním stavem. Rozhodně nemohu mluvit o zklamání, naopak si poslech mimořádně užívám. Jen se mi ta deska postupem času ukazuje v jiném světle.

Album Skull Worship snese přívlastky smetené ze širokého okolí. Psychedelické, alternativní, post-rockové, jeho zaměření (nebo spíš poloha) je opravdu široké. Dá to trošku práce utvořit si svůj názor, protože deska většinu času vyznává energicky nenáročný pohyb ve středním rytmu, který s až sedativním účinkem tlumí pokusy nadzdvihnout šaty a přiblížit se k jejímu teplému tělu. První den ji nějak vnímáte a s dalšími poslechy si musíte přiznat, že jste vedle jak ta jedle. Nyní jsem ve stádiu, kdy jsem schopen vnímat ospalý, zamyšlený hlas, který vypráví jakoby nerad, s námahou nebo z donucení, ale trvá mi se s jeho náladou vyrovnat. Zejména zpěvák, jehož hlasem album promlouvá skrz mlhu podivné aury, podlamuje moji pozornost a neulehčuje  snahu dostat se k jádru věci. Není to typ tahouna, který vás smete jedním dechem a chlapáckému projevu Bruce Springsteena je na hony vzdálen. Jeho projev splývá se zasněnou hibernací desky a vy se musíte podřídit, jestliže chcete odhalit vlnovou délku jejího chvění.

Rozsvícené ukazatele nás při zkoumání alba mohou poslat na dvě cesty. Jedna nás směruje do společnosti, kde se nikdo nestydí za svoji jemnou duši a uniklou slzu lesknoucí se na okoralém rtu. Od úvodní skladby po celou hrací dobu se setkáváme s neprůbojností vyjádřenou tklivým a pokorným hlasem. Ale třeba je to úplně jinak a já doufám, že ano. Snažím se na album dívat z jiné strany a myslím, že nejsem úplně vedle. Asi takto - když je život šedý, oživme si ho něčím dobrým, co nás posadí na rozzářenou duhu a připálí cigáro kolem letící kometou. V takovém stavu, se zavřenýma očima a voňavým dýmem nad hlavou bych hrál a zpíval podobně, přitom v duchu bych byl šťastný. Když si lenost, kterou na sebe album prozrazuje, vysvětlím takto, nemám s tím nejmenší problém.

Kytarová práce voní post-rockovým tvořením nálad. Až na výjimky se obejde bez rifů, nespoléhá ani na hutné a masivní drhnutí strun. Přítomno je kvílení, škrčení nebo subtilní vrčení měnící tón a ztrácející se pod nánosem dalších nápadů. Najdeme akustické pasáže, vybrnkávání, řadu efektů. Melodie mají sklon se opakovat, jen s opatrností se rozvíjejí a rády si nasazují doplňky. Využívá se echo, táhlé melodie se svíjejí v prostoru, rezonují a odrážejí od stěn zahalených v mlze. Atmosféru místa a času navíc podbarvuje decentní elektronika, která svými syntetickými zvuky umocňuje už tak podivnou náladu. Bez tmelu, kterým vyplňuje mezery vznikající za provozu stroje by šlo o sice nevšední, ale mnohem jednodušší záležitost bez těžko popsatelné přidané hodnoty.

Skull Worship je výborná deska, o tom jsem přesvědčen. Ještě dlouho se jí budu věnovat, než ji rozbalím jako cibuli připravenou na dlouhou zimu. Hodně vrstev, každá jiná a po každé mě budou pálit oči. Ale výsledek už teď stojí za to.