Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Tortharry - Sinister Species

TortharrySinister Species

Sorgh6.3.2018
Zdroj: CD // promo od vydavatele (MGR - 24350)
Posloucháno na: Sony CDP - 790, Dual CV 1400, PC
VERDIKT: Na desky jako je Sinister Species se píše velice těžko, protože vám nabídnou přesně to, co od konkrétní kapely čekáte. Neslibují překvapení, nenesou žádná nová témata k diskuzi, k práci se staví pořád stejně, a tak vlastně není moc o čem psát. Stručně řečeno mi nezbývá než konstatovat, že i devátý zářez v diskografii Tortharry přesně odpovídá tomu, co od něj obdivovatelé těžkotonážního metalu očekávají.

Tortharry se ze své pozice nepohnuli ani o píď, neudělali žádný, byť jen pomyslný krok stranou nebo vpřed, přesto jim nové album žeru i s botama. Jejich práci už prověřil čas a zcela se s ní ztotožňuji. V death metalu patří bez výhrad nejen k domácí špičce. Stagnace? Do jisté míry určitě, ale o tom si můžeme klidně popovídat a stejně nás neosvítí stoprocentní vědomí, jestli by nebylo lepší trošku experimentovat. Protože by to možná byl hřích zpronevěřit se fungujícímu soukolí a neopatrný zásah do systému by mohl přinést velké škody.


Death metal na Sinister Species je ten typ, který mám rád. Takové to střední tempíčko s pravidelnými, zrychlenými přesuny vstříc dalším minutám, valivé a hutné hradby těžkého zvuku, který vás mlátí po hlavě a vy za to ještě poděkujete. Tortharry se i nadále kloní k techničtějšímu vyznání stylu, rádi si pohrají s rytmem, který tu a tam znenadání vypadne, valivé plochy nezřídka protnou KKK (krajně kostrbaté konstrukce) a vším prostupuje neslábnoucí chuť bořit. A tak i přes ohrané postupy album nenudí. Tortharry si každý motiv rozpracují stylem bagristy v kuchyni, špinavou rukou nahrubo hodí skladby na vál a s těžkopádnou rutinou zpracují.

Detaily se přizpůsobují konkrétním motivům na míru. Vše je krásně čitelné a rozeznatelné, ve skrumáži navrstvených linek si vše dohledáte jako v jízdním řádu. Nemalou zásluhu na tom má úderný zvuk, na který jsme u Tortharry zvyklí a to nejen v případě studiovek, ale i co se týče koncertů, kde podle mě patří mezi nejlépe nazvučené kapely u nás.

 

 

V nesmlouvavém tahu kapely na branku se posluchač cítí docela pohodlně, tím víc v prostorném chlívě rychlé řezničiny vyniknou silně zpomalené pasáže, které sníží tep skoro na jednocifernou hodnotu. Nálada krutosti při nich nepolevuje, snad dochází k jejímu výraznějšímu zhmotnění a celá stavba na člověka doslova padá. Hlavu bojácně skláním ve skladbě Deceitful Sermons, která dokáže zpomalit do stavu hybernující žáby, skoro zastavit a přesto cítím tlak až za očima. Podobně se hudba zahušťuje v asi nejlepším válu Crossroads, ten závěr připomíná zdechající parní vál.

Co mi ovšem dere vkus, tak to je obal. Ten se silně nepovedl a od kapely na této úrovni bych čekal daleko víc. Nevadí mi krutost, ale ve spojení s určitou nadsázkou a neskutečností. V tomhle případě na mě padá bezradná jednoduchost a přímočaré sdělení bez přidané hodnoty. CD je uloženo v třípanelovém digipacku, uvnitř je krom disku uložen sešitek s texty a sběratelská karta, kterou ocení asi jen ti nejpřísnější uctívači hronovských. Tady se od hudby sklouzává někam, kam se radši moc nedívám.

 

Vrátím se opět k hudbě samotné. Půlhodina mi na podobný materiál přijde tak akorát. Kdyby se hrálo dál, asi už by had začal požírat svůj ocas a my se začali točit v kruhu. Takhle máme co dělat s devíti skladbami, které je nutno zpracovat. Intro nepočítám, to je v tomhle případě taková zbytečnost. Jinak ovšem Tortharry se svou novou deskou právem sklidí vavříny v seriálu czech total death masakr.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Sarapis / 21.2.18 8:27

Machine Head nesleduji a už je to dlouho, co jsem naposledy slyšel Burn My Eyes, ale na tom nezáleží. Chci se vyjádřit ke stopáži. Copak by Nuclear Blast mohl mít tak krásné 2LP edice a úžasné limitky a prodávat je za 25, potažmo 66,66 eur, kdyby mělo album třeba jen 40 minut? Dřív kapely osekávaly nahraný materiál, aby se to vešlo na vinyl, dneska se to natahuje na dva, i když na to kapely ty nápady ani nemají. Machine Head stejně jako jiní musí generovat minuty, aby se uživili a nemuseli někam do fabriky, takže jim nezbývá než ředit. Lidi to spolknou, ve vlaku přes Spotify stejně žádné umění nepotřebujou a sběratelé jsou rádi za každý gram asfaltu navíc:)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Pavel / 8.3.18 18:01odpovědět

Je to slabý kluci a vy to víte, tak snad příště.

Jirka D. / 7.3.18 12:24odpovědět

Pro mě nahrávka maximálně průměrná. Tortharry se drží svých jistot a ani ty jistoty nehrají s takovým přehledem jako dřív. Desce chybí trocha zajímavých nápadů, druhá kytara a hlavně nápaditá grafika, protože tyhle omalovánky se fakt nepovedly.

gORO / 6.3.18 16:15odpovědět

Diky za uprimnou recenzi.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky