Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kapela původem z Bernu hraje už od roku 1992 a na kontě má zatím pouhá čtyři regulérní alba, přičemž od toho předposledního uběhlo celých sedm let. Lednová novinka krom sebe může představit jednu důležitou změnu v sestavě. Původně mužský kvartet přijal do sestavy ženu a byl to krok správným směrem. Smíšený kvintet vibruje jistým napětím.

Album Towering na první pohled zaujme hezkým obalem. Barevně střízlivá kresba spícího ještěra s decentním písmem působí uklidňujícím dojmem, teplý dotek papírového obalu pocity jen umocňuje. Při poslechu si s rozkládacím obalem hraju, je to lepší než mít ruce v trenkách.

Hudebně to až takový samet není. Unhold se vydali na trnitou cestu těžkého, hutného metalu, ve kterém se jen sporadicky blýsknou lehčí pasáže naočkované líbivější melodií. I přes jejich nízkou koncentraci je jejich vliv na churavějící mentalitu dobře pozorovatelný a ukazují přívětivou tvář odvráceného slunce. Jinak se drží nízká oblačnost, hudba se prodírá poměrně monotónní krajinou pod líným sluncem a vzdálený obzor se jeví beze změn, takže sludge jak má být.

Pomalu se měnící motivy dávají čas si nahrávku řádně prožít a vytrpět. Pokud patříte mezi fanoušky Neurosis nebo Kylesa, pro které zkáza nemá jen negativní význam, s touto deskou rozhodně nešlápnete vedle. Kytary bručí a škrábou jako krční katar, vyvolané hrubé rezonance ohýbají křídla zachmuřeného obočí, z jehož stínů je sledován podezřelý svět. Obranou proti němu je nervy drásající, unavený řev, který odkazuje někam na hardcorovou scénu v době odcházení. Nezabývá se přehnanou melodičností a v rychlosti ho příliš nepovzbudí ani rytmika, která se líným tempem protlouká k cíli a vrcholem její invence je časté používaní činelu.

Aby taková jednotvárná, nemastná kaše zákonitě nezačala po čase nudit, Unhold do ní namastily umělé, šlechtitelské doplňky rozvíjející více odstínů šedi. Jednou tak uslyšíte napodobeniny trumpetové techniky, svoji trošku do mlýna přinesly i klávesy, i když jen vzácně. Vede to k větší rozmanitosti desky a místy se dá hovořit o kráse. Převaze drsného podnebí se tak na albu staví pár songů povstalých jakoby z druhého břehu, ve kterých se klade větší důraz na melodický dojem. S pomocí takového klavíru se snadněji ukazuje zranitelný oddíl srdeční. Tímto směrem se krom jiných vydává titulní Towering, která je takovou baladickou brnkačkou s pohodovým rytmem, ale která se nebrání hrábnout do strun. Ovšem její vyznění je spíš pozitivní. Místo zpěvu je kdesi v pozadí slyšet hovor, jakoby nezávisle na skladbě. Závěrečná Death Dying zase těžkou hodinku odlehčuje svítáním nadějného večera.

Hodně bodů kapela získává díky příjemnému, hlouběji posazenému hlasu zpěvačky Miriam Wolf. Do hrubé tesařiny vnáší jemné vůně čerstvého dřeva a jí ovlivněné skladby až tak nebazírují na předpokládané zkáze. Odkrytý kontrast jejího projevu postaveného vedle dominantního chlapského řevu je zvláštní, taková Hydra by mohla vyprávět. Miriam má na svědomí i stopy piána a syntezátoru, což ji staví do role jakéhosi rozbíječe fádní deprese. Strukturu alba ještě narušují dva instrumentální experimenty Emerging a Ascending, které po hlučné invazi nabízejí sbírku tichých zvuků, nejistých kroků a křiku ptáků. Jde o jakési krátké ambientní mezihry vypadlé z jiného světa. K těmto unikátům by se dala zařadit i podivnost Rising, jejíž prokecaný smysl jsem ovšem nezachytil a odmítám se jím zabývat.

Nejsem si úplně jistý, jestli název alba koresponduje s vyvolaným dojmem. Album si s žánrem rozumí, ale najdou se i hluchá místa, která nikam nevedou a je nutné je přežít. Příchodem zpěvačky se pravděpodobně blýská na časy plnější palety barev a emocí. Uvidíme, tahle první vlaštovka předpovídá zajímavou budoucnost.