Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pátrání po všemožných hudebních zákoutích mne přivedlo do lehce zapadlého údolí minulosti. Psal se rok 2004 a švýcarští Vancouver vydali svoji prvotinu „The Moment“. Do dnešních světlých dnů je to prozatím jejich jediný plnohodnotný počin, neb soubor již dávno tlí na propadlišti dějin. Zde se opravdu vyplatí použít  přísloví, že kvalita nezáleží na kvantitě. Album, které se chlapcům ze země zlatých nuggetů podařilo zplodit, je plnohodnotné umělecké dílo, u něhož se vyplatí na dlouhé chvíle pozastavit a nechat ho plně absorbovat do našich těl.

Mix převažujícího sludge s post metal / corem a trochou alternativy zní i po letech stále svěže a neotřele. Sžíravý zmar a naléhavost plynoucí z úvodu alba, musí každého sludgem postiženého posluchače natolik zaujmout, že ponor do špinavé lázně se stane neodolatelným. Skladby nemají většinou nějakou šablonovitou strukturu, jsou živoucími organismy, jakoby se přizpůsobovaly osudu a přicházejícím věcem. Aby náklad tíživosti nezatuchnul a nestal se monotónním, dokáží ho jinoši proložit jemnějšími momenty, ovšem v množství dekadentně odváženém, že absolutně neruší.

Velkou výhodou alba je krátká stopáž. Má však obvyklou vlastnost, že se jeví podstatně delším. To dovolují nápady a lidské emoce, jimiž jsou nadměrně injektovány krátké skladby. Na celé čáře vítězí pocit, že vlna špíny, emocí a energie je nekonečná. Vychutnávat napoprvé hloubku a rozsah tohoto díla je absurdní. Album je potřeba nasát opakovanými poslechy a orgastické poslechové zážitky se budou s investovaným časem kumulovat. Jednoznačný vrchol alba nelze určit, každá skladba svým způsobem je peckou a jedinečným útvarem zasluhujícím si plnou pozornost.

Hudebníci dokáží předvídat a posluchače doslova laskat, předkládat mu to, co by si v danou chvíli přál. Neváhají po reálně nervy drásajících sludge jízdách vypíchnout tří minutový balzám ambientně akustického ražení. Po takovém hypnotizujícím okamžiku už kapele sežerete háček i bez návnady. Výjimečný okamžik spatřuji v naroubování alternativního soundu alá Sonic Youth na sludge corovou tvář kapely. Tato koláž se povedla skvěle a od skladby „Apollo“ ji na albu lze nalézt vícekrát. Dalším nadpozemským prvkem je zapojení smyčců do hypnotizující temno-náladové krajiny. Album vytesává mimoprostorovou pouť, která obloukem končí ve smrdutém sludge alternativním hájíčku, daleko v mrazovém údolí podhůří masivu Gotthard. Následně nás Vancouver přenesou časem zpět, kdy vody alternativy vířili zmiňovaní Sonic Youth a vyčarují přenádhernou tečku za pestrou nahrávkou. Bravo!