Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V souvislosti s aktuálním albem Richard Patrick přiznává, že jde víc o jeho vlastní projekt než o regulérní kapelu, i když oproti původnímu plánu se ve studiu ukázala celá aktuální sestava. Filter vznikl v roce 1993, když Patrick během nahrávání „The downward spiral“ opustil koncertní sestavu Nine Inch Nails a společně s Brianem Liesegangem debutovali o dva roky později poměrně úspěšnou nahrávkou „Short bus“.

Právě k „Short bus“ by se nynější album mělo blížit svým tvrdším zvukem, alespoň tak se tvrdí v Patrickově prohlášení, uveřejněnému na webu Loudwire.com. Podobných prohlášení, jednou se obracejících do úspěšné minulosti, podruhé hledících vstříc progresivní budoucnosti, není evidentně nikdy dost a s ohledem na poslední dvě, nikterak úchvatné desky Filter se těmto slovům divit nelze. Jenže stačí pár poslechů a je víc než jasné, že s návratem ke kvalitám minulosti to není tak vážné a že paralela s předchozím albem „The trouble with angels“ není jen ve stejné zadnici na producentské židli.

Na novince se Filter prezentují svým standardem, rockovou muzikou s nemalým množstvím elektronického nádechu, s níž nijak zásadně nevyčnívají z davu jiných, jim podobných souborů, kterých si můžeme vážit pro jejich obstojné kvality, ale které budou v učebnicích rocku vyjmenovány až ve stručném přehledu na konci kapitoly. Možná. A pak je možné sypat z rukávu všechny atributy, které k takové kapele / desce patří. Produkce je jasná – zvuk je vyčištěný, na vytaženém hlasu malé echo, aby lehce lezl do hlavy, konstrukce skladeb zcela jednoduchá s důrazem na výrazný refrén, který je nejlépe vícekrát zopakovat, aby zanechal otisk. K jednoduché kompoziční práci se pojí i jednoduchá rytmika; netřeba vymýšlet složitosti, tohle je muzika k běžné spotřebě. Přidejme i seskládání samotného alba, na němž se vždy po několika rychlejších skladbách objeví jedna pomalejší, a na závěr pak úplný cajdák „It’s my time“. Že už jste nějakou takovou desku někdy slyšeli? No jasně, je jich hodně.

Doposud napsané možná působí lehce ironizujícím dojmem, ale ono skutečně není moc co vymýšlet a předchozí text je proto třeba brát právě tak. Pak se samozřejmě nabízí otázka, proč se touto deskou vůbec zabývat? Jednak produkce Filter je poznatelná, což v záplavě dnešní doby je fajn bod navíc. V aranžérské práci lze dohledat řadu zajímavých nápadů (až na sborové á á á pasáže) a především střízlivou míru, protože elektronicky znějící rockové kapely mají občas touhu elektroniku nadužívat. Filter v tomto ohledu funguje. A pak i umění napsat obyčejnou a šlapavou písničku není dar pro každého. A deska „The sun comes out tonight“ šlape celkem slušně, to jí neupírám ani náhodou. Jasně, Amerika se neobjevuje a progrese nulová, ale jako jednoduchá poslechovka - proč ne?!