Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vanguard - III: Pyrrhic Sequence

VanguardIII: Pyrrhic Sequence

Sorgh18.2.2024
Zdroj: CD / promo od kapely
Posloucháno na: Technics SL-PG 490, Dual CV 1400, Canton Karat 930, PC
VERDIKT: Vanguard přinesli dobře zvládnuté řemeslo, ale chybí mi větší osobitost, něco, čím by se kluci zapsali jen a pouze jako Vanguard.

Výraznější ozvěna brněnské formace Vanguard v našem prostoru doposud nezazněla, a tak to bude druhé řadové album, kterému se dostane této pocty. III: Pyrrhic Sequence navazuje na „dvojku“ z roku 2019 a ještě předtím „jedničku“, debutní EP z roku 2015. O kapele mám jakési povědomí, su Brňák, ale protože vím jakému žánru se věnují, neměl jsem nikdy nutkání snažit se o bližší kontakt. Bohužel, v melodickém death metalu už dlouho nevzniklo nic, co by do mě zatnulo drápek a považuji jej za strašně vydrancovaný směr. Motivaci poslechnout si další takovou kapelu bych pravděpodobně hledal do nekonečna, ale protože jde o domácí bandu se zjevným zápalem pro věc, tak prostě nejde strkat hlavu do písku.

 

III: Pyrrhic Sequence mě příjemně překvapila, aby současně potvrdila moje předpoklady a obavy. Album popřelo svůj provinční charakter a přes to, že si ho kapela vydala sama, zní jakoby vypadlo ze studia nějaké velké produkce. Opravdu, ten zvuk je tak vyleštěn, kolíky nástrojů promazány a vzduch kolem mikrofonů vyčištěn, že to působí až divně. V takto aseptickém prostředí se potom dokáže prosadit každý nástroj, ale také na sebe upozorní každá chyba. Tu se mi během standardního poslechu nedaří najít. Můžou za tím být studiové kejkle, dosud neobjevená hluchota, ale já se kloním k tomu, že hráči jsou šikovní a léty vyhraní.       


Zklamáním je pro mě naopak strašná podobnost s frontou melodických smrtců. V ní všichni vypadají stejně, prázdný pohled, křivé hnáty. Album je postaveno na prověřených vzorcích, které by v půjčovně šly na dračku. Melodika, kytarové trylky, lehce předpověditelné kompozice, takhle může znít další album od Amon Amarth nebo Heaven Shall Burn. Tyhle kapely musí mít člověk rád, aby si dopřál každou novou desku, kterou vydají. Nového přináší málo, ale obsahují to podstatné – emoce. I Vanguard už mohou mít své jisté publikum, které si právě toto žádá. Chce emoce a hudbu nežádající stálou přítomnost ducha. Tím pádem je výsledek naprosto očekávatelný a funerální povoz je nucen parkovat v šedé zóně průměru.

 

Jen těžko můžeme mít kapele za zlé to, že hraje v mezích svého oblíbeného žánru, chce znít přesně takhle, a že dokonale vstřebali určité vzory. Nejsou první ani poslední. Z mého osobního pohledu je to ale škoda. Chtěl bych slyšet něco nestandardního, klidně divného, čím bych při slepém poslechu dokázal Vanguard nekompromisně identifikovat. Poslech se pomalu blíží ke konci a já si užívám rozlučkovou předělávku skladby Lack Of Comprehension od Death, která v podání Vanguard dostala učesanější fazónu. A opět mě to baví, slyším, že technicky je to třída. Takže jak to vychází, shrnuto, podtrženo a oentlováno? Vanguard mají na mnohem víc. Instrumentálně jsou vysoko, a tak by to i chtělo zahrát něco vymakanějšího, něco, co bude hodno jejich umělecké laťky.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky