Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Varego - I, Prophetic

VaregoI, Prophetic

Sorgh12.3.2019
Zdroj: Bandcamp, mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Zatím jen náznak věcí budoucích, které by mohly být psány velkým písmem.

Za tajemnými Varego mířím do Itálie, konkrétně do oblasti kolem Janova. Kdo se s nimi chce blíže seznámit, tak musí trochu pátrat v éteru, protože krom FB a bandcampu nemají žádný oficiální kontakt a na stránce jejich vydavatele Argonauta Records je jen několik stručných dat. Letošní deskou pojmenovanou I, Prophetic završili triumvirát dlouhohrajících nahrávek. Podle obalu bych o ni v běžném provozu asi nezavadil, protože bych ji tipoval spíš na nějakou gotiku, navíc ta Itálie..., to se prostě nabízí. Ale zdání klame a jak už víme, není dobré stavět na předsudcích. Varego dostali šanci a dá se říct, že dokázali zaujmout.


I, Prophetic je variací na stoner metalovou poetiku s vlivy sludge, a tak si každý asi dokáže představit co ho čeká. Zemité kytary, strohé riffy a určitá jednoduchost, která má přitáhnout svou upřímností a otevřeným hledím. Žádné složité aranže, primární zvuk občas prohnaný přes nějaký ten efekt. Kytaristi to berou hezky od podlahy a dávají nám pocítit kouzlo jednoduše pojatých skladeb. Žádné zvláštní kouzlo nahrávka nemá, promlouvá jazykem primitivním a přímočarým. Překvapila mě snad jen jedna nečekaná podobnost. Ústřední syrový riff ve skladbě Of Dust mi silně připomněl naše čerty Root. Takový ten prastarý black metal, který nebyl o včelínech, ale o pravověrné riffařině. Věc nečekaná, když vás na úvod strhne stonerová klasika.

 

Nějaké to kilo síry by se dalo vytěžit i v titulní skladbě a tím tohle nečekané a nezvané pekelné opojení docela mění náhled na celé album. Jeho konstrukce je rozbitá, dírama teče a už to není tak jednoznačný materiál. Tím na sebe Varego prozrazují nedostatek zrání. Nepatří mezi vybroušené drahokamy, stále na sobě pracují a je to cítit právě v nevyrovnaném směřování desky. Chybí pojivo, které by celou nahrávku tmelilo v jeden slušivý celek. Zatímco druhá skladba rozjíždí slušný stoner metal, třetí do toho najednou přitáhne čertovinu a v druhé polovině alba se zapojí i thrash v podivně rozbité skladbě When The Wolves Howl. Ty skladby jsou samy o sobě dobré, mají drajv a někdy i zajímavý náboj, ovšem dohromady působí jako zvláštní galimatyáš, na který je těžké se naladit. Síla momentů je jako body v mapě, která je slepá. Můžeme je spojit, ale stejně se nezorientujeme.


Na začátku jsem cítil určitou spřížněnost s kapelou Unhold, ale ti jsou už na jiné kvalitativní úrovni. Navíc jsou temnější a víc zkázonostní. Do hudby Varego prosakuje víc bezstarostného cválání a trošku chaos v tom, na co přesně se zaměřit. Uvidíme časem, třeba se opracují a chytnou správnou notu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 23.11.21 15:27

Dobře, já to chápu. Na druhou stranu konkrétně v mém případě žádné změny nejde čekat. Mám to na těch pseudouměleckých výlevech založeno. Naprosto rozumím, že to člověk vzdá už při verdiktu. Moje snaha je a vždycky byla být s konkrétní nahrávkou co nejblíž, a to jak tím jaká je kvalitou, tak i pocitově z ní. A to druhé velmi silně. A když člověk píše o více méně netradičních věcech, výsledek je takový jaký je. Je to o stylu, můj je tento, nelze ho vypnout a začít jinak. Na něčem (někom) jsem vyrostl a tak to je. Pseudoumělecký balast a to, že z recenze potom někdo nic nemá na tom nic nezmění. Jinému to zas přijde zajímavé. Já zas nemám rád ty obyčejně informativní recky, přijdou mi bezkrevné. Desku Kwade Droes vnímám jako necudnou, sprostou. A takový byl i záměr stylistiky článku. Nebo kdysi dávno Dimmu Borgir... působili na mě tehdy strašně arogantně a ta deska mi přišla špatná. Proto byla arogantní a špatná i recenze (taky jsem to schtytal :))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky