Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Vilt - Divine Intervention

ViltDivine Intervention

Garmfrost25.8.2026
Zdroj: spotify
Posloucháno na: phone, Marshall Motiv II A.N.C.
VERDIKT: Divine Intervention je album v rámci úzkých mantinelů různorodé. Kapela zde zkouší rozličné polohy v rámci melodeathového ranku.

Před dvěma roky jsem pár měsíců poslouchal velice slibné EP ...to Mourn the Death of a Stranger od mladé švédské kapely pohybující se v melodickém death metalu devadesátkového střihu. Nahrávka nabízela ostřejší rubanice s příjemnými melodickými vyhrávkami, nathrashlou rytmiku s prvky groove. Styl Vilt, byť plný plný odkazů k ikonám žánru, byl na hony vzdálený přívětivosti In Flames nebo Dark Tranquillity, spíše se obracel k nářezovějším At the Gates. Což se na Divine Intervention změnilo a pěje se více v módu In Flames. Vilt mají k dobru mladistvou energii, nebojí se sáhnout po hardcorové urputnosti… Vilt nejsou úplnými začátečníky, historie kapely se píše už deset let. Debutovali zajímavým demem The Chalice, zač je toho loket předvedli na výborném EP Adversary, kde už styl Vilt ukazoval, že se s nimi bude muset počítat. Je znát, že pánové nasbírali zkušenosti i z účinkování v jiných kapelách. Od slibného, ne však nijak jedinečného počinu ...to Mourn the Death of a Stranger se Vilt nyní vypracovali k mnohem uhlazenější, ovšem stále nářezové produkci, ve které je znát stále ono dravé nadšení, už však krocené vyspělejší instrumentací a prací s aranžemi.

 

Divine Intervention cosi ze své syrovosti ztratili, nahradili ji úderností a větším příklonem k melodiím. Připadne mi, že se v Divine Intervention mnohem více ozývají odkazy ke známějším interpretům, než tomu bylo v počátcích kapely. Album je velice energické, zahrané výbornými muzikanty a nařvané správně zapáleným divochem. Vilt jsou stále emocionální, ale současně jsou více zaměření na techniku, což ve výsledku znamená více chladného rozvažování.

 

Po stadionovém úvodu se album usazuje. Dealing with the Devil je hit jak řemen. Následující Enslaved, což byla jedna z mnoha zveřejněných singlů, rozvíjí předchozí song. Máme zde robustní úvod, ostrou sloku a vyřvávaný refrén. Refrény mi v podstatě překáží v plynulejším prožitku. Zpěvák se evidentně snaží o zpěvnější polohy, což mu zatím moc nejde a barva jeho hlasu je v těchto místech až protivná. Zůstal bych v uřvaných rovinách, tam mu je nejlíp.

 

Je mi jasné, že fans zdivočelí na koncertech budou nadšení z Immortality. Tuhle skladbu, která není špatná, ale je z ní cítit, že byla složena právě pro živé provedení. The New Shadow je méně odlehčená, jde více pod povrch. Je ostrá a protknutá jemnou melodikou, což dříve tak pěkně uměli In Flames. Když dva dělají totéž, musí to být totéž? The New Shadow je songem jak víno! A co další Feral? Feral pokračuje ve stylu předchozí skladby. Je chytlavá, stále dostatečně ostrá, aby se mohlo mluvit o death metalu, ale už na hraně rockové písničkovosti, klišé i stylové upřímnosti. Tohle platí i o The Serpent. Ohraničení akustickými vyhrávkami uprostřed thrashového hoblování funguje. Fungovalo před třiceti lety, a funguje pořád.

 

HolyMoly je klipovka, kapela této skladbě věří a myslím, že sice není nejzdařilejším kouskem na albu, má v sobě ovšem všechna patřičná pluska, aby se z ní stal další hit a koncertní tutovka. V Memento Mori se Vilt na chvilku obrací od lehčí formy a chce si vyzkoušet dramatičtější polohu. Přiznávám se bez mučení, že mi víc sedí Vilt rockově písničkoví, než když se snaží být těžší a temnější. Za to v závěrečné a titulní skladbě je všechno, jak mám rád a co chci od švédské melodicko deathové kapely slyšet. Sypanice, nadpozemské melodie a dobrý vokál. Skladba je v podstatě primitivní, ale má drajv, má šťávu. Moc pěkně se poslouchá. Vilt si zde na nic nehrají, jde to z nich, o čemž tak nějak nemusím hloubavě přemýšlet.

 

 

Vilt nahráli své debutové dlouhohrající album, se kterým vtrhli na scénu a bude zajímavé sledovat, zda si scéna nějakého vtrhnutí vůbec všimne. Divine Intervention je album v rámci úzkých mantinelů různorodé. Kapela zde zkouší rozličné polohy v rámci melodeathového ranku. Hrát umí perfektně, tvořit rovněž. Rozumí svým představám, a že jim to občas uklouzne? Nevadí. Mají patřičné nadšení, vášeň, se kterou posluchače umí strhnout na svou stranu. Příští počin budu vyhlížet. Jsem zvědavý, kam se v budoucnu vrtnou…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky