Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V roce 2013 vznikla v Belgii nenápadná formace, která se označila jménem Bathsheba. O rok později vydala demo, další rok pak EP a zkraje letošního roku konečně první velkou desku. Pojmenovala ji příznačně Servus a tím tak pozdravila všechny milovníky tajuplného doomu.

Čtveřice umělců, tvořící kapelu Bathsheba, přísahá na okultní formu doom metalu a je to znát nejen dle grafické stránky alba. Hudba je propletena chladivou náladou a sklíčeností. Rytmus se pohupuje v plouživých tempech a jen občas rozhicuje žárovky aparátů. Přímo úměrně tomu sekunduje vokál slečny Michelle, jejíž hlas bylo možné zaslechnout i v řadách takových Serpentcult. Své polohy umí solidně prostřídat, takže se dočkáte čistého až recitativního zpěvu i vyhrocenějšího řevu. Vlastně jde o naprosto běžnou formuli atmosférického doom metalu s ženským zpěvem. Namátkově můžeme přirovnat tvorbu třeba k takovým Wolvennest (tato podobnost mi naskočila vlastně okamžitě během prvního poslechu). A některým čtenářům zaručeně na mysl vpluje Subrosa. Takže pokud by bylo co srovnávat, museli bychom se vrátit k albu Strega. To samozřejmě není nic špatného, jde čistě o určení polohy, ve které se Bathsheba nachází.

Na věc se jde takřka okamžitě. Pozvolné rozdmýchávání atmosféry a pozdější přitvrzování, zvolňování a všelijaké dobarvování. Třeba když v nečekaný moment vytasí své kouzelně půvabné sólo saxofon – soustředěnému posluchači se skoro naježí kůže. Později tento nástroj skučí v mučivých bolestech a vše se rázem tváří vyšinutě a hystericky. Kapela obecně ví, jak na to. Jen mi přijde, že se v některých momentech docela topí bezradností a bojí se přijít s něčím, co by náladu nakoplo. To se pak snadno sklouzává od nahrávky, namísto toho, aby smysly zůstaly upřeny na ni. Naštěstí podobné pocity netrvají dlouho, takže se vše prořízne hned za další zatáčkou.

Buďme ale shovívaví – jde o první velkou desku, ačkoliv ne zrovna málo aktivních hudebníků. Hledejme na nich to dobré a všímejme si, s jakou lehkostí s takovými motivy kapela pracuje. To je celkem radost a člověk si může směle zapsat logo Bathsheba mezi oblíbené doom / okultní spolky. Netvrdím, že tohle sedne každému a rozhodně ne ihned. Ale když už si dáte tu práci s poslechem, zkuste se do něj ponořit; vyplatí se to. Zprvu odmítavě vyznívající vokál se vám najednou vykreslí úplně jinak. K prolomení ledů je zkrátka nutné trochu slevit ze svých nároků. Otázkou je, nakolik je to zapotřebí. Suma sumárum nejde o zlou kapelu, své kvality zaručeně má a mé sympatie rovněž.