Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Sestavu polských mlátičů Voidhanger není potřeba sáhodlouze představovat. Chlápci Priest, Warcrimer a Zyklon šíří hřmotné zlo napříč extrémní scénou hlava nehlava už řadu let. Jejich společný projekt (kapela) Voidhanger tolik profláklý není, byť je aktuální fošna Dark Days of the Soul už třetí v pořadí. Ptáte se, co mohlo z členů Massemord, Infernal War nebo Iperyt vylézt? Nařez!

Základem Voidhanger, ať už chtějí nebo ne, je dnes už typický sound studia No Solace a jeho zvukového mistra Mikolaje Żentary alias M. (Mgla, Kriegsmaschine). Stylově jsou ovšem Voidhanger na hony vzdáleni atmosférám, mlhám a černému dílu jinak z onoho studia lezoucích. Pánové do nás hustí svůj divoký mix black/death/thrash/punk and hardcoru s nemilosrdným zápalem. Je mi jasné, že se leckdo ušklíbne nad kostrbatostí žánrového označení, leč vězte, nic lepšího se na ně nehodí.

Dark Day of the Soul ve svých osmi skladbách na poli třiatřiceti minut a fous rozpoutá vášnivé peklo s přesahem. Po většinu hrací doby uhání skladby za skandování rozlobeného Warcrimera. Líbí se mi frajerská instrumentální zdatnost, která ale překvapí jen toho, kdo šel kolem a nedíval se nalevo ani napravo. Zároveň nutno podotknout, že tato schopnost zahrát cokoliv a složit hymnu nesnižuje energický tlak na posluchače a už vůbec na návštěvníka jejich vystoupení.

Úvodní a zároveň titulní skladba promixuje všechny styly s největším dopadem řeznického thrashe na americký hardcore. Následující Death Wish pokračuje v ultrathrashové bouři. V druhé půli songu si připlíží na dohled poprvé blackový stín. Ale jen na moment. To až v Naprzód donikąd! se rozezní černé melodie, tempo se na chvilku zvolní, atmosféra zahustí. Ale čerti nikdy nespí a proto se vzápětí vše zničí punkovým houpancem a hardcorovým vztekem. Ono to však nevadí. Sedí to. High on Hate je opět skandující paráda. Nohy se samy pustily do poga a soustředění je v tahu. Obzvlášť refrén chytlavým naturelem rozeřve posluchačovy nízké pudy ničit a rvát se! Man of Dark Secrets houpáníčko a pogo na chvíli opustí a vydá se zpět k thrash/death/core smršti. Rozbouřené vášně opustíme až se závěrečnou Hailing the Devil in Me, ve které se do koktejlu opět přimíchá černý styl a zlovolné mračení.

Při poslechu Dark Days of the Soul jsem si mnohdy vzpomněl na Entombed blahé paměti, kdyby ti byli surovějšího naturelu. Podstata tvorby Voidhanger není jen dobré řemeslo a pečlivě budovaná atmosféra, ale i nekompromisní vztek. Každopádně nečekejte dlouhé rozptylování od divoké jízdy. Jestli vám po poslechu Dark Dys of the Soul zůstane krapet dobrého vkusu a času na rozmyšlenou, nevnímali jste odkaz Voidhanger dostatečně vášnivě. Voidhanger jsou hlavně o řevu, mlácení a dělání randálu. Všechno ostatní, jako melodie a hitové momenty v refrénech, jsou druhořadé.