|
|
||||||||||
Možná, že už se vám to také stalo. Jednou jste si všimli nějaké kapely, která na vás udělala celkem slušný dojem. Jenže uběhlo pár měsíců až let a povědomí se jaksi vytratilo. No a pak se ta kapela ukázala znovu. Opět udělala solidní dojem a děj se opakuje. Nějaká doba je fuč a s ním se dostavila určitá fáze zapomnění. Aktuálně se nacházím opět ve fázi, kdy ke mně potřetí promlouvá dvakrát zapomenutá skupina Vukari a opět na mne působí velmi svědomitě. To díky aktuální desce Aevum. Tak ještě než její echo vyprchá, zkusme se jí věnovat.
Vukari jsou kapelou, která své americké kořeny zapustila do kombinace sludge a blacku. Jenže vliv tamější scény infikoval jejich způsob vnímání tvorby, a tak se dnes dá více hovořit o kaskádovitém blacku, který přesto tu a tam mrskne hroudou bláta. Už na desce minulé byl citelný odklon od sludge směrem k černotě. Tentokrát se dá hovořit téměř výhradně o blacku. Současná tvář skupiny však svůj výraz staví především na svižnosti bicích nástrojů, kdy zde najdeme jen opravdu málo momentů, kdy jsou převody dvojšlapky v klidu. Zkrátka blast beaty budou po prvním poslechu ten hlavní dojem, který vám v hlavě zůstane. Až pak začnete odkrývat celkový bubenický um a teprve poté se začnete věnovat ostatním nástrojům. Bicí tuhle nahrávku vskutku ovládly, přesto že nejde o kdovíjak dechberoucí muzikantství. Prostě to zní dobře a úderně. Takže až dá ucho pokoj paličkám, začne se věnovat strunám. Ty jsou hezky podmanivé a melodicky přívětivé. Jejich sympatická barevnost je drobátko zastřena post-metalovým prachem. To dodává albu na určité melancholičnosti, což je efekt, který mi na Vukari vždy přišel originální a je to určitý charakter, který propojuje všechny jejich tři desky. Je to moc hezké slyšet první skladbu a hned si uvědomit důvod, proč jste si kdysi tuhle kapelu vlastně oblíbili. Jenže proč to povědomí tak uvadá?
Je to prosté. Vukari fungují teď a tady. Poslech desky je veskrze příjemný a nemá mnoho nezdarů, které by zapříčinily nevoli k další reprodukci. Jsou dobří, ba co víc, jsou skvělí, ale ta trvanlivost má bohužel klesající křivku. Ne, že by interval nahrávek co tři roky byl nějak obzvláště dlouhý, ale v záplavě hudebních proudů jde přeci jen o velký rozestup. Nakonec i ta hudba nelze pevně hodnotit sty procenty, protože svá úskalí jednoduše má a konec konců i takový osobitý styl, který Vukari hrají, lze přirovnávat k dalším a dalším. Sice jsou skutečně svérázní a hrají perfektně, umí to s atmosférou, umí zahrát svižnou rubanici i pomalejší pasáž, ale pořád jsou jedněmi z mnoha. Na vině možná bude neudržitelný zával podobné produkce. Ovšem nelze neuznat, že kapela v tom dokáže solidně plavat a v mnohém předčí ostatní. Není tu totiž žádná vyloženě blbá písnička, žádné vatové vycpávky, co by snad uměle roztáhly stopáž. Skupina se neztratí ve složitějších chvílích ani nezní nanicovatě, když jen tupě hrne rychlostní palbu. A proto je mám rád.
Co dělá vždycky perfektní dojem, je nástup první skladby. Ta zdejší má jisté prvky intra, avšak ne takové, aby jej bylo možné oddělit od hlavní skladby. Takže se vše hezky pozvolna probouzí a nenápadně rozjíždí, přičemž dokáže naprosto ideálně nastavit potřebnou náladu. A ta roste příjemně a i dalším skladbám se daří udržet správné rozpoložení. Takže tu máme album, které je pevně semknuté a drží pohromadě. Zároveň se o sebe nijak zvlášť neopírá, takže i jednotlivé vály dokážou fungovat samostatně. Komu nakonec desku doporučit? Snad všem, kteří rádi šlapavý black s příměsí toho amerického ducha. Zároveň i těm, kteří rádi sludge, jelikož ani ten zcela nevyprchal a v mnohých momentech hraje prim. Dojmy jsou jednoduše milé a jsem zvědav, zda se Vukari zase ohlásí v roce 2022. Do té doby se budu snažit udržet povědomí o nich jako čerstvé.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Vendetta records
Vydáno:Říjen 2019
Žánr:black metal / sludge
Marek Cimochowicz - zpěv, kytara
Jace Kiburz - kytara
Spenser Morris - basa
Mike DeStefano - bicí, klávesy
1. Abrasive Hallucinations (Reality Hemorrhaging)
2. Agnosia
3. Entire Worlds Encased in Ice
4. Curiosity and Obsession
5. Voidwalker
6. Disparity (The Great Works)
7. The True King Is Death
8. Vacating Existence (The Final Departure)
Vukari
Divination
Vukari
Matriarch
Cepheide
Les échappées
ASC
Realm Of The Infinite
Echoes Of Yul
The Blessing Bell
Crematory
Antiserum
Negativa [ES]
04
The Forks
Prana
Underwater Sleep Orchestra
Insomnolence
Mörkhimmel / The Tower
Split LP
Pensées Nocturnes
Douce Fange
Řecká metalová kapela On Thorns I Lay vydá 13. října na Season of Mist novou řadovku, která se bude jmenovat stejně jako kapela a z níž byl aktuálně z...
18.9.2023Kapela Insania představila videoklip ke skladbě Jedeme peklo, kterou znáte z alba GRRRotesky (psali jsme ZDE). Klip pochází z dílny CyberOlase a dle k...
18.9.2023Na rakouském vydavatelství Mai Lei Bel vyjde 22. září debutní deska rockové kapely Craggy Collyde, která funguje od roku 2018 nejdříve jako duo, nyní ...
17.9.2023Rebaelliun pustili do světa kytarové video se skladbou All Hail The Regicide připravovaného alba Under The Sign Of Rebellion, které vyjde 22. září u A...
17.9.2023October Tide zveřejnili nový singl z připravovaného alba The Cancer Pledge. Skladbu Blodfattig najdete na TOMHLE linku.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.