Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na wikipedii jsem dohledal, že Vypsaná Fixa funguje od roku 1994, ale jestli je to pravda, fakt nevím. Zkoušel jsem totiž spočítat, jak dlouho tuhle kapelu poslouchám, co všechno jsme spolu už prožili a po pravdě jsem se nedopočítal. Každopádně čtyřiadvacet let to není. Ať tak či onak, sám sebe považuju za dost přesvědčeného fanouška, což je ale přesvědčení, jenž dost nabourala aktuální, osmá deska, která vyšla v únoru a já se o ní dozvěděl v červenci. Bez facebooku, bez času trávit s počítačem víc, než kolik dovolí spící mrně vedle mě. Priority se prostě mění.

Mezi informací o novém albu a vinylem doma ležela velká černá díra České pošty, ale podařilo se v slušném čase a beze škod. Fajn. A tím vinylem klidně začnu, protože ze všech vinylů Vypsané Fixy (předchozí tři dvanáctipalce a jeden desetipalec) je tenhle pokud jde o provedení dotažený naprosto nejdál a troufnu si tvrdit, že nejen ve srovnání s kapelníma deskama, ale i s deskama v rámci scény a doby a nálady a počasí je tohle provedení naprostá lahůdka. Bylo by na dlouho popisovat, co všechno mi přijde naprosto datažený a výborný a tak se omezím na jednu jedinou věc - vinylová edice je udělaná tak, aby s ní člověk strávil nějaký čas a aby si ten čas užil. V duchu nahrávky, v duchu kapely, v duchu tom, že se prostě zastaví a ... a třeba čte.

Klid a mír a ticho...

A muzika? Ve verdiktu úplně nahoře píšu cosi o dospělosti a podle mě to vystihuje všechno (haha samochvála) ... tedy to, že Fixa se tentokrát nebála vypustit jednodušeji přijatelné festivalové trháky, které navzdory osobitému stylu vždycky jistý prostor v repertoáru kapely měly. A že úplně kašle na to, jestli bude ta která skladba hitová, jednoduchá, složitá, alternativní nebo nevím jaká, a jestli se někdo urazí, někdo něco nepochopí nebo prostě jen nedostane to, co by si přál nebo očekával. Fixa skládá naprosto uvolněně, napříč deskou nápaditě, z priorit vypouští první signální a klade na posluchače nároky. A to je dobře, moc dobře.

Už úvod desky v podobě skladby Klid a mír a ticho je jednoznačný antihit, který ale má naprosto osobité kouzlo a zvláštní atmosféru. A to je další věc, která mi na tomto albu přijde naprosto výtečná - přes všechen ten výrazový rozstřel všechny skladby spojuje zvláštní pouto velmi silné atmosféry. Hromada melancholie, ale i trocha něčeho veselýho. Chvíli jsem přemýšlel, k čemu bych tenhle svůj pocit přirovnal (což mi jde blbě s obecnou platností) a pak jsem na to přišel. Je to Saroyan. Jsou to úplně stejný pocity, jako když čtu Saroyana. Tak.

Nezavolá Steve Jobs? Ten už fakt nezavolá.

Možná by to v dalším odstavci chtělo ještě vysvětlit ten výrazový rozstřel, který zmiňuju výše. Anebo nebudu vysvětlovat nic, jen si to pusťte. Snad jen načrtnu hranice, které se táhnou od skladby Mariánské léto s až Krylovským nádechem, po skladbu Náklaďák, s níž vás po hlavě majzne noise rock Silver Rocket kapel (vč. podobně laděnýho zvuku, hlavně baskytary). A pak hromada rockové alternativy mezi tím (už prosím fakt zapomeňte na ten mainstream!), tentokrát spíš s nádechem lehkosti a poetiky, s trochou saxofonů (Víři a zívové), klávesových nástrojů a Toddem Nesbittem v jedné z hlavních vedlejších rolí.

Hej, hej, Bunny, zvládnem ty hejty!

Kromě pár drobností z Jámoru se celá deska nahrávala v rámci čtyř osobitých výjezdů ve čtyřech studiích napříč celým Českem. Je to zajímavý příběh a obloukem se tím vracím k úplnému úvodu recenze, kde odkazuju na provedení vinylu - přesně tam se o tom dočtete. Takže číst, poslouchat, listovat a koukat. Multimediální, uvolněná a dospělá Vypsaná Fixa. Rok 2017 si v jejím životopise zakroužkujte.

P.S.: To všechno zdarma ke stažení nebo za pár kaček na cédu nebo vinylu, přičemž kačky jdou přímo do kapely, která za ně jede dál. Jednodušeji už to nejde.