|
|
||||||||||
November Might Be Fine je polské post-rockové trio a při prohledávání našich starších článků jsem narazil na kolegovu recenzi jejich debutní dlouhohrající desky South z roku 2017. Doporučuju přečíst (ZDE), protože spousta věcí platí nadále a pro vytvoření si základního přehledu o kapele a její hudbě je ta recenze ideální. Tamtéž dohledáte připodobnění k japonské ikoně Mono (což mi Symptom vyfoukl, nezávisle na jeho textu mě tahle podobnost napadla taky) a rovněž zmínku o Lost in Kiev, což je jméno, které mě v prvním sledu nenapadlo. Ale dodatečně úplně bez debat dávám za pravdu i tomuto příměru, protože jejich styl s nasamplovanými hlasy a promluvami je na dnes probíraném albu přítomen rovněž.
Všechno výše napsané ale platí jenom zčásti, protože nová (podle všeho druhá řadová) nahrávka NMBF je dlouhohrající deska na druhou. V bílo-černém provedení obsahuje dva disky, oba přes čtyřicet minut délky a za mě jde tedy o porci, u které se bude lámat chleba a začnou se oddělovat zrna věrných fanoušků žánru od plev nás ostatních. Ruku na srdce, je toho moc.
První disk je post-rock z kategorie instrumentálních (když pominu sem tam se vyskytující hlasové samply) a je to přesně ta muzika, která vás myšlenkově dostane ke kapelám zmíněným v prvním odstavci. Jestli Symptom v recenzi debutu nenacházel v jejich hraní příliš osobitosti, troufám si tvrdit, že po letech se toho mnoho nezměnilo a kapela používá stejný modus operandi jako tehdy. Dlouze plynoucí a emociálně spíše zklidněné pasáže jsou zakončovány intenzívnějším hrábnutím do strun, které by ale mohlo být o dost intenzívnější a na nějaký vyloženě zrychlený srdeční tep to není už vůbec. Především dlouhé sklady (dosaďte si 13 až 15 minut) se táhnou pohříchu jednotvárně a snadno pak dochází k situaci, kdy posluchač vytěsňuje takovou produkci do roviny zvukové kulisy, která ve svých smyčkách a repeticích decentně plyne kolem. Minimálně prvnímu albu zásadě chybí dynamika a razance, a to i přes to, že z hlediska zvuku a produkce skladby působí docela organicky, živě, a nikoliv strojově a sterilně.
Druhý disk na to jde jinak a po tom prvním představuje osvěžující a za mě i vítanou změnu. Kapela do role hostů angažovala zpěváky a ti se postarali o to, že čtveřice skladeb druhého disku má potenciál vzbudit podstatně silnější emocionální odezvu než čistě instrumentální produkce disku prvního. Kromě první, tři a půl minuty dlouhé krátké písně, jejíž role je spíše uvozující, se u následujících skladeb roztočí soukolí do neskutečných délek (limitně až 17 minut) a jen a pouze díky zpěvákům se jedná o materiál, který lze místy vstřebávat se zatajeným dechem. Jejich rozpětí od čistých zpěvů po emo / screamo vytváří přesně tu přidanou hodnotu, která v základu kapele chybí a která, byť zdaleka není kdovíjak originální nebo inovativní, v důsledku u posluchače vyvolává mrazení v zádech.
Nebudu vám na tomto místě nalhávat, že jste podobných kapel a skladeb neslyšeli už hodně. Stejně tak vám nebudu tvrdit, že pouhopouhé zapojení zpěvu je lék na všechno a že NMBF nejsou schopni i přesto někde natahovat repetice přes čáru - obzvlášť se jim to daří v třetí Truth, která to trochu zkouší jak GY!BE a u které se zpěvák (o to silněji) objevuje až ve třinácté minutě. Tohle trio má obecně problém s tím, že by mělo cokoliv vyhodit nebo zkrátit, a tak v některých pasážích mi ta jejich námořnická rozvaha leze vyloženě na nervy. V tomto kontextu z toho vychází druhý disk jako jasný vítěz, zatímco ten první trpí přesně těmi neduhy, které popisoval Symptom v recenzi jejich alba South. Pokud by druhý disk předznamenával možný směr do budoucnosti, byla by to pro dnešek na nejlepší možná zpráva.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:vlastní vydání
Vydáno:Říjen 2023
Žánr:post-rock
Bartosz Walter - kytara, synths, samply, zpěv
Iwo Nowak - baskytara
Mateusz Nowak - bicí, zpěv
hosté:
Daniel Konderak - zpěv (6)
Methuselah - zpěv, monotrone (8)
Vlad Uskov - zpěv (9)
Bartek Pokrywka - synths (5), piano & melotron (9)
CD1
1. Hope
2. Dream
3. Sorrow
4. All
5. Fear
CD2
6. Grief
7. None
8. Truth
9. Love
November Might Be Fine
South
The Beast Of Apocalypse
Henosis
Funeral Tears
Beyond the Horizon
Cities Last Broadcast / Atrium Carceri / God Body Disconnect
Miles To Midnight
Fiasko
Mizantropolia (EP)
Biosphere
Shortwave Memories
In Vain
The Latter Rain
Sólstafir
Ótta
MindThorN
Last Thirst - First Lust (EP)
Transatlantic
Kaleidoscope
Impetuous Ritual
Blight upon Martyred Sentience
Na labelu Papagájův hlasatel právě vychází nové album Malignant Tumour nazvané Maximum Rock'n'roll. V nabídce je kompletní portfolio nosičů - CD / LP ...
30.9.2024Brněnský klub Sibiř se chystá na hutnou nálož zkázy. Mezinárodní doom metalové sympozium kapel Chorosia, Grimms Eye a Depths Above se uskuteční už ten...
29.9.2024Forgotten Tomb vyrazili na turné, kde budou podporovat nové studiové album Nightfloating, které vyšlo u Agonia Records.
27.9.2024Avantgardisté Five the Hieorphant sdílí singl (link)se skladbou Moon Over Ziggurat, který je předzvěstí připravovaného alba Apeiron, které vyjde 18. ř...
26.9.2024Hail of Bullets znovu vydají nedostupné eponymní debutové EP. Album vyjde 22. listopadu prostřednictvím Agonia Records na CD, vinylech, kazetách i dig...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.