Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Watain - The Agony & Ecstasy of Watain

WatainThe Agony & Ecstasy of Watain

Sorgh10.5.2022
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Jistými kroky a s náručí toho nejupřímnějšího black metalu jsou zde Watain.

Nikdo by o nich neměl pochybovat. Patří k zástupcům přímočarého vyjadřování a v jejich slovech není místo pro nějaké náznaky nebo polemiky. Watain stahují kůži z křesťanských bloudů s vervou a zdá se, že je to pořád baví.


Jejich nové album The Agony & Ecstasy Of Watain se s tím opravdu nemaže a jde rovnou na věc.  Pyšní se nekompromisní pózou čerpající z bohaté historie této švédské legendy. Už jen to, že album zůstává věrné černo/bílo/rudým barvám, napovídá hodně o neměnných názorech kapely. Strohost, střídmost a žádné zbytečnosti jsou fakta, ve kterých se koupe jak vizuál, tak i zvuk. Říct, že Watain opět nahráli dobré blackmetalové album, by splnilo jistá očekávání, ale není důvod to takhle odfáknout.


Ani po více než dvě desetiletí trvající křížové výpravě Watain nemají potřebu nějak zjemňovat svůj projev nebo nabízet soupeři ruku k usmíření. Stojí si tvrdohlavě na své barikádě a hrdě ukazují šrámy své neústupnosti. Ta však není znakem zaostalosti nebo strachu z neznámého. I přesto, že je album ostré a nekompromisní, nabídne melodické lahůdky a chytlavé rytmické sekvence. Každá vichřice jednou ztratí na síle a pak se dostávají ke slovu slabší poryvy s momenty klidu a času pro nádech. Tím, jak kapela odmítá jakýkoliv posun nebo vývoj, je potřeba se smířit s tím, že slyšíme hodně slyšeného a málo zajímavého. Hlavně tam, kde Watain sklouznou do rock´n´rollového rytmu a hojdají se na líbivých, jednoduchých rytmických vlnkách. Pomyslné vaty se napapáme do syta. Avšak čas od času zasáhne prozřetelnost a omšelý standard je rozbit něčím zajímavým. V Black Cunt se o to postará pěkný kytarový motiv, který tklivým způsobem nakopne nudícího se posluchače. Jinde se v blackové kalamitě prosadí doslova ničemné heavymetalové sólo jako vystřižené z glamrockového apartmá. Neztratí se ani zepár industriálních zvuků, které album jaksepatří galvanizují. Asi nejzajímavějším úkrokem z linie alba je kolaborace s hostující zpěvačkou Faridou Lemouchi. Ta vzala za svou kompozici We Remain, která je pomalou a smutnou baladou, samozřejmě stále v rámci žánru.

 

No jo, ale hlavně je to o tom, že to chlapi pořád baví a jsou jakousi špinavou trvalkou v záhonu leckdy nafrněných stars. Stačí jim hudlat pořád to samé, na pokrok serou a jen ve výjimečných případech si dovolí uhnout ze svého směru. A jako na každém albu (čest výjimkám) se najdou perly i falešná bižuterie. V tomhle případě bych do pomyslného náhrdelníku vložil skladby jako The Howling, Funeral Winter a možná i otvírací kousek, ze kterého se i přes úvodní zvukovou detonaci hluku stane dobrá řež. Zbytek je spíš ta bižu, kterou lze oslnit kolotočářovu dceru. Levnější surovina, ozkoušené zpracování dle vzoru. Ani mi to nevadí, občas je dobré slyšet tu pravověrnou a neumírající touhu hoblovat. Určitě není od věci projet si celou desku, protože skladby se často chovají jako znesvářené sousedky a stojí proti sobě v určitém kontrastu.

 

 



Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky