Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Chtěl jsem původně psát cosi o tom, že tahle nahrávka by byla stará už před deseti lety, ale nakonec si říkám, že stanovovat nějaké mantinely vymezující to, co už staré je a co je ještě dnešní, je celkem ošemetná záležitost. Jde spíš o takový pocit. Třeba jako s těmi klávesami - jejich rejstříky zní staroškolsky až dávnověce, přesto ale ne tak staře, aby mi naskočil sentimentální retro pocit, který by to omluvil. Racionalita? O tom právě píšu, není tam ani za mák.

Hrát gotický rock / metal v roce 2013, který se ve zpěvu drží ověřeného mužsko-ženského schématu, a myslet si, že si to nevykoleduje všechna ta srovnání, pochyby a kritiku? Dost možná, ale jednak s tímhle schématem nemám problém, je-li slušně vymyšleno (což je, nápaditost a množství vokálních poloh na albu lze jen chválit), a potom proč by zrovna na tomto pojetí mělo být něco špatně? Bohužel je tu věc druhá - samotné provedení, a to je bohužel dost slabé. Překonat Terčiny party je Sisyfovská práce - ve výrazu, ve výškách, v angličtině - tam všude to skřípe a zlepšit dojem se do značné míry nedaří ani vokálům mužským. Ty mnohdy zapadají do děje desky slušně, občas se nepotkávají s textem z bookletu, ale hlavně na mnoha místech přechází v nepříjemné chrčení, což může být dáno nešťastně zvolenou hlasovou polohou nebo špatným sejmutím při nahrávání; nejspíš ale kombinací obojího.

I přes šest let trvající nahrávací proces se albu celkem slušně daří držet jednotnost výrazu a pokud se mi na něm něco opravdu líbí, je to jeho melancholická atmosféra. Neřekl bych přímo, že melodie jsou skvělé (kytary jsou těžce neinvenční a o klávesách už zmínka padla), dokonce bych řekl, že stěží dosahují průměru, ale i přesto z desky vyzařuje cosi povedeného, pozitivního. Výraznější rozdíly mezi jednotlivými skladbami ale nevyhledávám - jednoduše z důvodu, že kromě power metalového výjezdu v první skladbě tam prostě nejsou - a raději nechávám nahrávku fungovat jako celek, což jí sluší nepoměrně víc.

Odpovídající je i zvuk, který nese stopy domácích podmínek, jakkoliv o vyložený průšvih nejde. Možná paradoxně v něm lze najít zalíbení (a to i přes podezřele znějící bicí, nepříjemnost sykavek a celkovou syrovost, neotesanost, která se k danému žánru příliš nehodí), on totiž nahraný záznam nebyl dynamicky upraven během masteringu a jednotlivé detaily jsou slušně slyšitelné.