Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Witchmaster - Kaźń

WitchmasterKaźń

Garmfrost17.11.2022
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Ryzí nářez od veteránů polské scény postrádá moment překvapení či přidanou hodnotu. Pobaví, zabaví, vyšumí a zapadne.

Witchmaster patří mezi těch pár hvězdně poskládaných projektů, kterým to funguje. Witchmaster je tedy all-star bandou, ale věhlasů jiných svých kapel nikdy nedosáhli. I stylově je projekt odlišný od ostatních. Pojí je smysl pro extrém. Nálada není tolik vážná a temná už vůbec ne. Borci spojili své síly už před více než dvaceti lety s tím, že aktuální Kaźń je šestým dlouhohrajícím zásekem. Antikřesťanské tendence Wtichmaster mají. Asi…Taková Zdychaj K**** Nazareńska napovídá, že do kostela v neděli nechodí. I když – kdo ví. Borci ve svých textech šíří rebelii, válku a jed. Ale také osobitý smysl pro humor. Kdo hledá, najde. Hudební kabát Witchmaster sice stojí na black metalu a s ním i padá, ale řádně okořeněném thrashem, punkem, crustem a občas až grindem. Bordel, jak má vypadat.

 

witchmaster

 

Protože mě podobné míchanice nikdy nelákaly, tvorbu Witchmaster jsem nevyhledával. Věděl jsem o nich, avšak neslyšel jsem od nich ani notu. Po promu novinky od Agonie jsem sáhl víceméně ze zvědavosti. Po krátkém exkurzu do minulosti jsem naznal, že jsem o nic nepřišel a ke štěstí mi bude stačit čerstvá flákota. Kaźń mě překvapila tím, jak dobře oproti předchozím nahrávkám zní. Kapela svěřila nahrávání, mix i mastering Haldoru Grunbergovi (Piotr Gruenpeter z Thaw), který má na kontě skvělé výsledky některých alb od Behemoth, Azarath nebo Blaze of Perdition. Konečné slovo měl samozřejmě Inferno, který si mix s masteringem ohlídal také. Stylové divočině, neurvalosti a špíně tedy dominuje mohutný, až deathmetalový sound, který desce dodává pořádné grády.

 

Skladeb je na desce poměrně dost - čtrnáct - a jejich dvou- až tříminutová délka během celkové půl hodiny je právě tak akorát, aby nehrozila nuda. Deska uhání, všechno drtí, a najednou je konec. Dominantou jsou bicí, které jsou slyšet nejvíc a berou si nejvíc pozornosti. Ne že by ostatní nástroje kulhaly a čekaly pod tíhou bicí kanonády, ale hoblovačky nepřináší nic moc zajímavého, že by převahu blastů vyvážily.

 

 

Witchmaster hrnou svůj nářez zcela upřímně. Na nic si nehrají a jde o ryzí nářez podaný zkušenými muzikanty. Není to málo, ale není to ani moc. Kaźń je nahrávkou zdařilou, plnou neurvalé zábavy, ale postrádající něco, kvůli čemu bych se k desce vracel a podlehl jí. Od zkušených matadorů bych čekal nějakou přidanou hodnotu. Ne jen dobré řemeslo.  


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

ivan / 16.4.22 13:56

Recenze dělá trochu dojem, nejspíš ne záměrně, jako by se jednalo o nějakou začínající kapelu, která na sobě musí ještě zapracovat. Přitom se jedná o jednu z prvních US kapel, která vychází z postupů Agalloch. Začínali v 1. dekádě 21. století, ve stejném období jako třeba Wolves in the Throne Room. V tomhle období bych taky osobně hledal jejich nejzdařilejší kusy. Zejména dřevní a improvizované demo Into the Archaic (2005), alba Hail Wind and Hewn Oak (2008) a ještě The Light That Dwells in Rotten Wood (2011). Tady podle mě zněli nejoriginálněji, řekl bych nejuvěřitelněji. Pestré a zapamatovatelné skladby plné nápadů, zdaleka ne jen kulisa, jak u tohoto žánru bývá. Další alba, včetně aktuálního, už pomalu upadají v šeď a průměrnost, nosný motiv aby člověk pohledal. V tom je recenze výstižná. Skoro bych až řekl, že to nejlepší období mají už za sebou.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky