Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Co Lisa Hannigan přináší, není převrat na poli inovace žánrů. Chytře spojuje přímočarost rocku s hravostí alternativy a to vše roubuje na folkový základ. Dilema debutu Sea Sew spočívá v jisté míře všednosti versus přesvědčivost a osobní kouzlo. Když hledám slova, kterými bych album charakterizoval a postavil na jejich základě recenzi, napadá mě – upřímnost, radost, hravost, vyspělost, ale i sentiment.

Po letech spolupráce s o něco slavnějším Damienem Ricem, v časech, kdy už je notoricky známá hitovka The Blower’s Daughter pevnou součástí hudební historie, nastal čas vzít osud do vlastních rukou. První vlaštovku vyslala Lisa Hannigan do světa v podobě singlu Lille, který je roztomile pitoreskní, působí jako dětská ukolébavka, přesto jde o vážně míněnou skladbu, která se zbytkem alba zvedla kritiku ze židlí.

Usuzovat o skladbách z pohledu hudební teorie nebudu, neumím to. Všechny nástroje, a že jich není málo, spolu bezvadně spolupracují a navzájem si dodávají větší hloubku. Rozklady vybrnkávaných akordů možná nejsou překvapivé, ale mělo by smysl chtít za každou cenu přijít s něčím netypickým? Celou eufonii navíc podtrhuje autentický zvuk nástrojů, který působí opravdu vitálně.

Duší alba pro mě byla, je a bude skladba Sea Song, navozující stav absolutního blaha. Přirozeně jde o čistě osobní preference, na nichž se možná neshodneme. Jak tedy popsat nepopsatelné? Dost dobře to nejde, jen poslech vyjeví moc hudební tvořivosti přenášet i hory. Alespoň dva přívlastky si neodpustím – svižná a éterická. Skladbu vedou smyčce a bicí, kytara vcelku zaniká.

Výše zmíněné osobní kouzlo míří samozřejmě přímo na Lisu Hannigan, autorku všech skladeb, kromě sedmé Courting Blues (tu napsal skotský písničkář Bert Jansch pro své první album z roku 1965). Její rukopis a vzhled nepostrádají rozvernost Amélie z Montmartru. Například Pistachio je přesně taková, rozverná. Jinou krásnou ukázkou dobře odvedené práce je předposlední Teeth, která se rodí v lehkých tónech piána, dospívá za hřmotu všech nástrojů a do reality vás vrátí až krátké závěrečné diminuendo. Jestliže hudba obecně svádí ke snění, pak pro tu na Sea Sew to platí dvojnásob. Na „vině“ je pochopitelně i přitažlivý hlas, krásný sám o sobě.

Pro případ, že jsem se vyjádřil nejasně, ve zkratce rekapituluji – album pro chvíle pohody. Vše od ručně pleteného obalu (vyrobila Lisa spolu s matkou Frances) po okrajové noty má tu správnou velikost. Nepadne každému, jak bývá zvykem, ale dost řečí, na debut prvotřídní materiál.