Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Withershin - The Hungering Void (EP)

WithershinThe Hungering Void (EP)

Bhut19.10.2011
Zdroj: promo CD
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Příjemná black metalová procházka do hladovějícího chřtánu prázdnoty. Severská scéna zůstane snad navždy tím lepším (aspoň co se daného žánru týče). Toto EP neurazí, nýbrž nadchne. Ale posluchač posmutní po krátkém obsahu…

Švédští Withershin otvírají pekelné brány pomocí EP The Hungering Void. Neboli, hladová prázdnota otvírá svůj chřtán.

Kapela, která se v černočerné tmě black metalu nepohybuje zas tak dlouho, konkrétněji od roku 2006. I za tak vcelku krátké údobí stihla vydat malé demo, debutové album a dnes probírané EP. To sice není doslovně aktuální (pochází z roku 2010), ale jeho dozvuk ještě neskonal. Je to tří písňový materiál trvající čistou čtvrt hodinu, proto bude tento článek poněkud kratší struktury.

Zvláštností je, jak deska začíná nevinnou hrou kytar. Ale z tohoto rozčarování je posluchač záhy vyveden ostrou palbou blackového ďasu Wherein I Exalt. Po plejádě metalové smršti slyšíme jen šepot a podivné zvuky snad z jeskyně. I tak promlouvá prázdnota. K samotnému konci je jen slyšet zoufalý výkřik, který je ihned proměněn v druhý track The Hungering Void. Tato píseň však má nejkratšího trvání a po tedy nedlouhém divém křepčení ustává. V o poznání pomalejším tempu s opět progresivnějším počátkem skladby pak dovršuje dobu trvání závěrečná Crossing The Threshold. Není to již takový black metalový útok a spíše jen střednětempý pochod. Jen je škoda, že nehezky končí svou pouť prázdnotou. Je to takové náhle utnuté. Třeba je to myšleno schválně, aby posluchač měl dojem, že hladová prázdnota již sklapla a plně se nasytila. Nevím.

 

Nicméně, výlet to byl krásný, možná krátký, možná příliš dlouhý. Já jakožto zastánce blacku hovořím tak, že to bylo příliš krátké. Ale i přesto všechno je tento počin na vyspělé úrovni. Není to zase kdo ví jaký zázrak, ale obyčejný šedý průměr také ne. Zvuk bych hodnotil velice kladně. Dává pěkně rozumět každému nástroji a použitým ostatním zvukům. Nejedná se o žádné zrnění a žádné zkreslení. Hudebně jsou Withershin vcelku vyzrálou kapelou. Hráčsky a řemeslně je odvedena práce na výtečnou. Spíše než nápady vychrlit na EP, ponechal bych si je a vyčkával dalších, aby se vše pak mohlo projevit na dlouhohrající desce. Takto je to takové neuzavřené, neúplné. Námět a provedení jsou sice dokonány velmi zdárně, leč stále tomu cosi chybí. Na řadovém albu po boku dalších rozvitějších písní, by to jistě mělo větší efekt. Nu což, stalo se. Kapela byla možná moc horlivá, možná, že to byl záměr. Jisté ale je, že EP jako celek funguje tak, jak má.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky