Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

David Eugene Edwards v životní formě. Vítr zvedající prach, žhnoucí nehostinná pláň, osamělý jezdec. On je zákon, soudce, kazatel… Od dob 16 Horsepower ale prošel dlouhou cestu. Každý další zářez na jeho pažbě jde ruku v ruce s přerušením pouta minulosti a postupným otevíráním světů, o jejichž existenci bylo dříve zapovězeno byť jen pomyslet. Odér prastarého country, polozapomenutých tradicionálů protkaných nekompromisními ostny současnosti. Uzda fantazie a kreativity tentokrát pobízí k ještě silnějším zážitkům.

Jestliže Mosaic uhranulo neprostupnou atmosférou, Ten Stones skloubením klidné, rozjímavé tváře s chladným ostřím strun dopovaných usměrněnými elektrony a The Laughing Stalk důrazem prostým jakýchkoliv ústupků, Refractory Obrurate posouvá Wovenhand do sfér, pod jejichž vlivem se silnějším podlamují kolena a slabším zatíná ruka v pěst. Klid před bouří, tající se dech, útok, rozvaha, chlad, horko… tlukot srdce. Naléhavost je slovo čnící nad všemi dříve pronesenými. Uchopit, vtáhnout a nepustit. Tóny prostupující mlžný opar v jednu chvíli omámí, ukolébají, aby vzápětí ukázaly pravou tvář lovce bez slitování. Není prostor k úniku, přesto cítíte bezpečí. On je přeci zákon, soudce i kazatel. Scénář, jehož chcete být součástí. Album, které roste každým poslechem? Bez debat. Majestátné, ale i křehké zároveň. Hravost pouličních muzikantů si podává ruku s punkovou účelností, zpovědi váženého vypravěče jsou střídány neurvalým přednesem plným emocí.

Celek není pouhým součtem jeho částí a řetěz je tak pevný jako jeho nejslabší článek. Refractory Obdurate drží pohromadě jako jeden monolit navzdory vnitřnímu neklidu a pnutí deseti rovnocenných těles navzájem spojených nadstandardních porcí nadhledu, umu a hráčské vyspělosti. Wovenhand vynesli na stůl trumfové eso a ostatní jen bezmocně přihlížejí.