Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

K práci Briana Williamse zamknutého pod pseudonymem Lustmord chovám obrovský respekt. Žánru zvanému dark ambient svou přítomností a vydanými tituly prokazuje už mnoho let velkou službu. Umět vyjmenovat na prstech jedné ruky patero temnému soundtracku tichých zvuků zasvěcených autorů nebude těžké a Lustmord bude jedním z těchto prstů. Jeho diskografie je bohatá paleta nahrávek, stačí si jen vybrat. Pokud jsme tady v minulosti o dvou z nich, jmenovitě albech Word As Power a Dark Matter, psali, dnes se oddáme Lustmordovu sonickému protínání tmy do třetice.

Reakci na album Trinity jsem původně chtěl ponechat beze slov, protože někdy tahle slova podobný typ nahrávek jenom ničí a posouvají do míst, kde by ani neměla být. Nakonec ale zvítězila ambice se s tím poprat a taky rozhodnutí nenechat jedno z nejlepších alb loňského roku upadnout v zapomnění. Trinity má svůj příběh zasazený už do roku 2012, není to tedy úplně nový materiál. První zvuková podoba byla pořízena pro živou prezentaci na Unsound festivalu, celý projekt byl ale dále rozvíjen, a to až do současné podoby realizace v podobě alba.

Koncept je jasný a mnohému dobře známý. První odpálení a zároveň test atomové bomby byl pojmenován Trinity a jako takový byl proveden 16. července 1945 na základně v Novém Mexiku. Testovací proces byl výsledkem šestiletého úsilí pro tyto účely vytvořeného vědecko-výzkumného úseku The Manhattan Project. Měsíc po úspěšném testování Trinity byla atomová bomba nazvaná Little Boy (pamatujete na skladbu Ulver z posledního alba Flowers Of Evil?) svržena 6. srpna na Hirošimu a o tři dny později druhá bomba Fat Man na Nagasaki.

Koncept, který už se v hudebním průmyslu dostal ke slovu, ale nikdy jsem ho neslyšel hovořit tak podrobně a spojením technologií a daného tématu tak barvitě a věrohodně. U Lustmorda byla v podstatě jistota, že bude zpracované velmi podrobně a do maximální hloubky. Ambient tohoto pána, to je dar vypravit posluchače do těsné blízkosti dění, byť se odehrávalo ve zcela jiném časovém úseku a na jiném místě. Tohle celé je to o autorech, osobnostech, které se do podobné problematiky obují a svým originálním způsobem ji zpracují. Od mistra Lustmorda šlo čekat pouze pozoruhodný výsledek a ten máme díky Trinity nyní před sebou.

Trinity je zvuková podoba manipulace se zbraní obrovského významu a s jejími možnými fatálními důsledky. Vyvinutí této zbraně je obrovským krokem kupředu ve jménu vědy a pravděpodobným krokem k zániku civilizace v jednom. V tomto smyslu znamená vývoj nukleární bomby velké obavy, neboť byl sestrojen významný urychlovač, pokud jde o možnosti řešení možných nových válečných konfliktů. Moc této zbraně a zároveň obavy z ní - tohle je vedle celého procesu na albu také obsaženo. Otázka použití atomových zbraní a testů k nim určených je velmi citlivé téma i v současnosti. Pořád je to atomovka, co může zpustošit celé město, stát, nebo rovnou kontinent...

Trinity je děsivá a úzkost probouzející šestimístná kolekce. Sonická duchařina, hororová, vybízející k pochybnostem o svých činech, možných budoucích rozhodnutích. O prostředí, ve kterém se člověk zrovna nachází a je jediné možné k jeho pohybu a existenci. Je to laboratorní temnota v obklíčení industriálních vizí technicky dokonalého místa k testování. Trinity je zvukově velmi výživná deska, na dark ambient velmi sdílná a komplexní. Pokud bylo osudem alba Dark Matter hledat smysl kosmických signálů, v porovnání s ní je Trinity mystickou symfonií a pulsujícím zlem v poryvech zvuků. Podrobně rozvedený příběh tenké linie, jejíž celkový výraz na konci poslechů je velkolepý, všeobjímající.

To napětí by se dalo krájet. Dokumentární pásmo se odehrává pouze v naší hlavě, kam se přesouvá vizualizace konkrétních zvuků. Bavíme se o válečném soundtracku? To zase ne! Bavíme se o zachycení procesu, o konceptu. Bavíme se o zvucích, o jejich stěžejní roli. A v neposlední řadě také o až nebývalém napětí. Nakonec to totiž není ta děsivost a temnota, co z Trinity dělá tak poutavou nahrávku. Je to ono napětí, momenty gradace, proměny vyklidnění v opravdu kolosální motivy. Celá ta konstrukce alba, od mluveného slova autora bomby po pokyny ve vysílačce závěrečného songu, kde je v dálce slyšet palba, je velmi detailní a vybízející smysly k prožitkovým orgiím. Postupem času, který jsem ve společnosti Trinity trávil, jsem došel k závěru, že není lepší a uhrančivější ambientní nahrávky, kterou bych v roce 2020 slyšel. Více slov pak není třeba, už tak jich byl docela dost. Zkuste a uvidíte.