Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
XIII. Století - Nosferatu

XIII. StoletíNosferatu

Bhut14.6.2010
Zdroj: CD (# HMP 009 2 p)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Výborné melodie, zdařilé refrény, povedená atmosféra. Gotická nálada z alba přímo září. Jedna z nejlepších nahrávek této skupiny. Toto album se velmi rychle stane posluchačovým oblíbeným. Vřele doporučuji všem, jež mají rádi gotickou atmosféru a temné texty.

Jak je všeobecně známo třetí řadová deska skupiny bývá zlomová. Ovšem, že tomu tak není pravidlem, ale ve většině případů se setkáváme z jistou změnou, vrcholem, či naopak úplným propadem. V případě desky Nosferatu od jihlavského tělesa XIII. Století vydané v roce 1995 se jedná o ten pozitivnější zlom. Kapela předložila velmi zdařilé dílo. Velkým plusem jsou pečlivé refrény, které svými melodiemi doslova pohltí každého posluchače a donutí ho, aby si onen refrén ještě chvíli broukal. Jedná se o chytlavé pasáže, které celou píseň okrášlí a dají jí příjemnou vizáž. Různorodost a pestrost nálad střídajících se během poslechu také není zanedbatelná. Utváří tak atmosféru vhodnou danému tématu, o kterém skladba pojednává. Texty jsou taktéž ukázkovým kouskem. Petr Štěpán se v nich zaobírá zejména vampýrskou tématikou. Dojde i k známým osobnostem, kterými jsou například hraběnka Elizabeth Bathory (Nevěsta temnot), Nicolo Paganini (Upír s houslemi), Bela Lugosi (Nosferatu is dead) nebo třeba Tomas de Torquemada (Torquemado). Zpracovává i literární díla Legenda o Krysaři (stará německá pověst), či Květy zla (Charles Baudelaire). Zkrátka se jedná o pestré dílo, které dosáhlo vrcholu. Zvukem se deska taktéž pyšní na kvalitní úrovni. Jistě stojí za zmínku zvuky deště a bouře, které se stalo motivem pro intro a hlavním pojítkem mezi jednotlivými skladbami. 

 

Otvírákem alba je tedy Intro tvořené zvuky bouře, vytí vlků a projíždějícího kočáru. Po něm nastupuje skladba se jménem Nosferatu is Dead. Střední tempo a příjemná atmosféra a chytlavý refrén. V následující skladbě k nám přichází Nevěsta temnot. Rozeznívá jí líbivá melodie, která se jistě zaryje do uší všech posluchačů. Stejně tak bude v sluchovodech dobře znít i její refrén. Temnější a lehce tvrdší píseň má v pořadí čtvrté číslo, nese jméno Antikrist. Doomovější nálada pak přichází s písní Evangelium. Netřeba zdůrazňovat její zdařilý refrén. Rychlejší a údernější zůstává pak Svatá válka. Epičtější a chmurnější song jest Legenda o Krysaři. Inkviziční šlapavá skladba nese název Torquemado. Hitová a melodická píseň vypráví o Upíru s houslemi. Velice chytlavá skladba s dobrými melodiemi má jméno Černý měsíc. Doom gothická desetiminutová skladba nese jméno Květy zla. Vytváří velice výbornou a povedenou tečku za úžasným dílem. Tato skladba v sobě ukrývá upravený text jedné z básní Charlese Baudelairea ze sbírky Květy zla. V originále se poema jmenuje Litanie k Satanovi. Nyní se ovšem posluchači nabízí její zcela nové a jiné pojetí, které umě upravil Petr Štěpán. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Andreas / 31.12.21 17:07odpovědět

Jednoznačne najlepší album, aj keď kostrbatým obalom front coveru (hlavne ten font), po ňom ďalší kult Werewolf a potom... stratili čaro, od Metropolis kapelu nesledujem.

Darkangel / 25.3.16 12:55odpovědět

Co říkáte na novinku ?

Echoes / 25.3.16 13:39odpovědět

Novinku posloucháme a recenze bude brzo. Stay tuned!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky