Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V pořadí již páté řadové album tuzemské gothic rockové formace XIII. Století dostalo do vínku název Ztraceni v Karpatech. Deska je oproti svému předchůdci Werewolf více rockovější a zpěvnější. Její zpracování už není tak výpravné jako u dvou předešlých alb, ale i tak má svou ucelenou tvář. Obsahuje svižné, energické písně v kontrastu s chmurnějšími, tajemnějšími baladami. Jak už se v hudbě této skupiny stalo zvykem, tak i zde klávesy vytvářejí hlavní tvůrčí atmosféru jednotlivých písní. Sama o sobě deska nijak výrazná není, spíše se jedná o klasické gothic rockové dílo. Ovšem opusy typu Elizabeth, či Vítr z Karpat jí pak vyzdvihují výše, než se nachází obyčejný průměr. U této desky bych rád vyzdvihl její obal. Na první pohled zcela nenápadná modrobílá mapa v pozadí, v popředí pak logo skupiny s názvem desky a ještě taková ozdoba, která ve svém středu ukrývá lebku. Tento znak vypadá jako ozdoba, kterou hojně uvidíme u různých erbů na samém vrcholu znaku. Ona mapa, není jen tak nějakou obyčejnou zemí, či krajem. Jedná se přímo o Rumunsko, ve kterém jak je známo prochází právě tzv. „podkova“ Karpat a zejména Sedmihradsko neboli Transylvánie. 

Ztraceni v Karpatech začíná svižnou peckou Vampires. Rychlejší, živější píseň s typickými rockovými postupy. Následující song Vlčí žena se blíží více gotickému rocku. Má lehce potemnělou náladu a středně pomalé tempo. Vrcholem skladby jistě zůstává její výborný refrén a bohaté melodie. Zejména po odeznění druhého refrénu nastává vskutku vydařená pasáž. Pohlazením pro uši a neskonalým souzněním tónů je v pořadí třetí píseň Vítr z Karpat. Nádherná balada pohybující se na vlnách hard rocku s příjemně vloženým kořením gotických kláves. Učiněný balzám pro podrážděnou mysl. Ze snění a procházce po Karpatech posluchače vytrhne Candyman. Svižná úderná skladba s charakteristickou melodií. Po takovémto osvěžení a probuzení nás XIII. Století vezme do Domu, kde tančí mrtvý. Temná, mystická píseň s hymnickými prvky. Hlavním pilířem skladby jsou monumentální klávesy, které udávají směr a styl skladby. Sice se jedná o lehce utahaný song, ale i tak si drží své pevné místo na tomto počinu. Aby nebylo té mystiky málo, přichází Testament. Skladba strukturově velmi pestrá a náročná. Pro první poslech znějící poměrně chaoticky a nesoustředěně, ovšem po vícero posleších se názor mnohých jistě změní. Jedná se o velmi detailní píseň s různými prvky všemožných stylů, vše se ale stále pohybuje v mantinelech gotického rocku. Zlatým vrcholem, třešničkou na dortu no zkrátka tím úplně nejlepším, co se na tomto albu objevuje je jeho závěrečná píseň. Je jí Elizabeth. Úžasná, strhující, výborná, svižná, melodická, přesto temná a mrazivá skladba. Tento opus je jednoznačně jedním z největších hitovek, kterou kdy skupina za svou kariéru vyprodukovala. Textem zůstává bezedná studánka inspirace Elizabeth Bathory neboli Čachtická paní. Je až pozoruhodné, že když se autoři jakékoliv hudební skupiny dotkli tématu spojeného s touto osobou, téměř vždy se jednalo o velice úspěšný výsledek. Výjimkou tedy není ani tato skladba.