Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Yppah - They Know What Ghost Know

YppahThey Know What Ghost Know

Ruadek10.8.2011
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: Ipod / Koss Porta Pro
VERDIKT: Rocková zvukomalba v elektronickém hávu. Paleta organických i čistě syntetických maleb pro zkušené uši. To vše v luxusní produkci, kde je slyšet každá zvuková cévka.

Yppah je jednočlenný projekt Joe Corralese Jr., je fůzí elektronického rocku a skrývá se pod vydavatelskými peruťemi prestižních Ninja Tune. To poslední je podstatné, jedná se totiž o zcela vyjímečně na kytarách postavené album, které Ninjové produkovali. Yppah má nádech post rocku, užívá si silně elektronických spodků a je v oparu psychedelického experimentu. Nástrojové složení se točí okolo velmi svižných breaků na bicí, baskytary (která je hlavním nástrojem Joea), množství kouzel na syntenzátory a klávesy a pak kupa smyček a minimalistických rytmů. Na vrch tomu všemu hrátky na melodicu - zvukem velmi známý nástroj, který by se dal popsat jako klávesová píšťala. Tolik úvodem k představení toho, kdo nám dnes bude hrát. A že to bude hraní trochu nevšední.

 

 

Vykašlu se na rozsáhlou pitvu hudby Yppah. Zkuste si Yppah dát do sluchadel a pustit příjemně nahlas. Tak, aby byla slyšet dunivá basová linka a aby jste byli obklopeni zvukovým vesmírem tohoto tělesa. Yppah nefunguje na půl ucha, nezaujme jako podkres při jiné práci. Nechte si jej brázdit hlavou při jízdě krajinou, při cestě odněkud někam. Tak jako dubstepový Burial skládá soundtrack k ruchu města, ve kterém se topí miliony citlivých uší, skládá Yppah hudbu na cesty. Jeho bicí nikdy nestojí na místě, nejlépe se cítí, když rejdí syntetické dusno okolo rytmického podkresu. Nezpívá se tu, protože zpěv by byl jaksi navíc. Analogové království jiné hudební krajiny vychází vstříc. Slyším tu hodně zpětných smyček, hrátky živé akustiky a neživé, zcela syntetické rytmy. Zvukomalba vytváří složité propletence, které explodují samy do sebe. 

 

Hudba Yppah se nedá slovy nijak popsat, ačkoli bych rád popsal to, co mi sdělují uši. Je to zasněná záležitost, prazvláštní zvukomalba. Nejsou tu výbuchy agrese, není tu postrockové rozvíjení jednoduchých motivů v jeden celek. Vše se postupně sleje do sebe, zvuky se rojí a odcházejí, přetvořeny v jiné. Jen příjemná, tu tanečnější, tu rockovější rytmika drží zvukomalbu v celku. Paleta zvukobarev je široká.

 

 

Yppah v současné době spolupracoval na zatím posledním albu Eighty One s Anomie Belle (další ze sametových hlasů Bonobo). Eighty One je zasněnější, prosvětlené ženským vokálem a s menším důrazem na rockové vyznění. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Sirka / 29.1.22 22:41

Flowers of Evil vnímám jako doposud nejsilnější dílo minimálně v rámci "popové" epochy. Muzika funguje úžasně podprahově. Napvrchu se zdá a snad i je "osvětlenou" expozicí pozitivně tepajicích vibrací, ale stále při pohřební, funerálně poklidné náladě kdesi níže, dost určitě v jádru. Mně osobně na této desce baví písničkový rámec songů, "metalizující" tenze , jež nestírá dřevní minulost kapely. Za fandu nejen neotřelé syrovější kytarové hudby, ale třeba i řízné darkwave musik se mně současná estetika Ulver naprosto zařízla do žil a to již dříve avizovanou písní Nostalgia v rámci této desky, která je mimo jiných silným důkazem neotřele vyváženého snoubení melanchonické radosti a temnoty... Co by řekl k tomuto počinu nezasvěcený posluchač?? Řekl bych, že ještě mnohem více!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky