Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Je retro muzika a retro muzika. Jedna kapela umí i stokrát propraný žánr podat s grácií, až zapomenete na současnost a užíváte si znovu oživlou vášnivou atmosféru zavátých časů, a druzí zas jen omílají stokrát proprané a kde nic tu nic. Podobná moudra mi vanou prázdnou myslí při sledování chorobného zájmu o retro všeho. Všude jen retro šunka, retro gramofony, retro seriály… Jak vidno, žijeme minulostí. Debutové album tureckých Hellsodomy Chaostorm je v retro duchu od začátku do konce. Deska sice vyšla na počátku letošního roku, ale zní přesně jako z konce osmdesátých let. Oživlou vášnivou atmosféru postrádám a bohužel si všímám jen stokrát proprané sázky na jistotu. Hlavně že to hraje…

Hellsodomy oblažují scénu teprve pět let a mají na kontě garážové demo Masochistic Molestation (2014) a EP Sodomy Is Nigh (2015). Někteří z členů jsou pilní v místním undergroundu, předpokládám tedy, že Hellsodomy má solidní fandovskou základnu, která za kapelou pevně stojí a podporuje ji, seč může. Dovedu si představit, že ortodoxním šílencům, milujícím totální podzemí, sedne Chaostorm jak prdel na hrnec. Vše je zde dokonale starobylé, mnohokrát slyšené, přitom relativně dobře zahrané. Kytary jsou ostré jak žiletky, bicí v jednoduchém tupa tupa rytmu zvou hroziče do kotle na pogo. Vedle starodávného deathu slyšíme i hodně prohnilého thrashe. Dokonce i hlas odštěkává spíše vzteklým naturelem než by growloval.

To, že jsou písničky na jedno brdo a bez silnějšího momentu, nikomu nezazlívám. Je možné, že se kapela vyhraje a další alba budou zajímavější. Nebaví mě ale, jak jsou za každou cenu true a přitom jim to moc nejde. Často jsem si vzpomněl na domácí Ferat blahé paměti nebo německé Assassin, respektive Nuclear Assault bez zpěvu. No jo, jenže všechny zmíněné pradávné klenoty thrashe byly scéně přínosem. Nepaběrkovaly na minulosti. Zřejmě si pomyslíte, že si kapela nezaslouží tolika odsudku, že takových revivalů zašlé slávy běhá po světe spousty. Ano, běhá. Dokonce i těch dávno rozpadlých a po sté navrátivších jsou na tisíce. Ale těm se já vyhýbám a můj názor berte právě jen jako můj názor. Rád bych byl spravedlivý a vypíchnul Total Disgust nebo závěrečnou (kde jsem jen ten počáteční motiv slyšel…) Coven of Abomination. V těchto chvílích si říkám, že když umí kluci napsat takto zajímavý motiv, nemusí to být s nimi marné. Rovněž mě pobavily názvy jako Menstruation Blood on the Pentagram nebo přezdívky členů kapely typu Turbo Rodrigo. Hehe.

Ne, nebudu se smát a počkám si na další zásek, kde ukážou, zda v nich je něco víc, nebo zůstanou svým vnitřním hranicím věrni. Totiž pravověrní, uh! Pakliže jste fanoušci ultra undergroundu, nějaký ten bodík směrem k průměru si můžete přihodit.