Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Zapomenutá Minulost - Líně zážehové melodie (Ep)

Zapomenutá MinulostLíně zážehové melodie (Ep)

Michal Z9.8.2009
Zdroj: CD
Posloucháno na: Sony CDP-315; Sennheiser HD 202
VERDIKT: Pokud by takto hrála většina domácího podhoubí, je metal mrtvý. Nevěřím, že se v současné situaci podaří kapele Zapomenutá Minulost prorazit, případně brzy vydat smysluplné velké CD. Zda kapela vydrží a bude pilně pracovat a posunovat své schopnosti, není v mé křišťálové kouli patrné ani náznakem.

Zapomenutá Minulost pochází z Velké Bíteše a žádá si pozornost prvním debutovým EP „Líně Zážehové Melodie“. Předtím ještě pánové v roce 2006 vydali bezejmenné demo CD. Jako svoje hudební útočiště si zvolili metal(core), s lehkými příznaky nu-metalu a klasického těžkotonážního thrashe. Nečekejte však třeskutou dávku objevného materiálu. Hudebního putování na EP není příliš, načrtnutých 20 minut dává jasně tušit, s kým máme co do činění. Předpokládám, že pánové mají kapelu jen jako koníček. To by bylo v pořádku, dokud se nerozhodli, že tu trochu materiálu nevydají na oficiálním nosiči.

 

Ještě při první věci „Čistá cesta“, která používá rukopisu Korn a Coal Chamber, se člověk docela baví a dostává se do slušných sfér, dynamika a struktura skladby, byť čitelná, snese i tu nejtvrdší kritiku a je slušně poslouchatelná. Vylehčenější pasáže se pro přiblížení podobají domácím Krucipüsk. Zvuk je patřičně zatěžkaný hutný, přesto nedotažený. Pro dosažení větší síly skladeb by bylo třeba zostřit nebo zašpinit, či naopak cizelovat. Zde je na čem zapracovat. Instrumenty nikterak nevynikají, všichni se pevně drží už milionkrát přežvýkaných klišé. Zpěv Ondry Špačka v úvodníku ukazuje, že tam potenciál je, při střídání poloh a příklonu k melodickému frázování je záživný, na rozdíl od zastřené rádoby hluboké polohy, ta je naprosto marná a úsměvná. V kontextu alba představuje Čistá cesta, i přes svoji neoriginalitu, to nejlepší, co je ke slyšení na celém EP.

 

Další materiál je velmi naléhavý, snaží se nás dostat na dno společnosti, přesto to kapele nevěříte, frázováním začínaje, hledáním vlastního výrazu konče. Těžko se píše o něčem, co nic nedává, nebudí pocity z hudby. Další skladby postrádají jakýkoliv hlubší význam. Opakují všechna klišé, rytmika se drží zajetých předpokladů a neuhne ani o píď. Pokus o anglicky zpívaný počin je totální průser! Štrychuji rýčem hluboce, toto album musí jít hodně hluboko, aby neinfikovalo spodní vody.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 30.11.12 7:09

Dodneška nechápu co má tolikero lidí proti Axiomě... Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych řekl, že Axioma je má snad nejposlouchanější deska vůbec... Plná božích nápadů (svého času u Enslaved novátorských), se skvělým zvukem, nepřístupná a zároveň tak lehká... I dnes bych jí napálil plných 100%. Naopak vychvalovaná Vertebrae je dost krkolomná a nezáživná, člověk aby se prodíral než najde výbornou pasáž... Ale jen můj dojem. K Riittiir zatím nechci psát unáhlená slova. Stoprocentní jako Axioma není, songy 5, 7 a 8 mě nudí, ale jinak rozestavěný styl posledních desek dotahují k dokonalosti. Třeba taková Roots of the Mountain je šperk. Larsenovy vokály jsou na celém albu parádní, naopak Grutle už to možná občas až přehání. Jelikož jsem vlastníkem originálek jak Axiomy, tak i Riitiir, tak jako výrazné negativum musím zmínit grafické zpracování desek. Hezký přední obrázek a čau nazdar. Obě desky jsem si koupil v digi verzích, takže ne v těch klasických, obvykle chudých jewel a čekal jsem od toho trochu víc, no. A dovolte mi dodat i to, že tahle recenze se opravdu nepovedla. Dlouho jsem nečetl takový žblept, recenzí bych to určitě nenazval.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky