Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Silver Mount Zion jsem začal blížeji sledovat před nedlouhým časem, vrátil se diskografií nazpět, udělal si jasno jak v původu kapely a spojitosti s GodspeedYou! Black Emperor, tak v neustále se měním názvu. Letošní novinka mě zastihla tak říkajíc připraveného a plného očekávání a celkem přirozeně měl prostor na Echoes patřit právě jí. Jenže i přes opakující se pokusy porozumět stále nerozumím a nesdílím (jakkoliv respektuji) názory hovořící o kvalitách desky. Vracím se proto nazpět, do roku 2005, kdy kapela tehdy pojmenovaná Thee Silver Mt. Zion Memorial Orchestra and the Tra-La-La Band vydala patrně svou nejsilnější nahrávku. Pro seznámení s kapelou ideální.

Zařadit „Horses in the Sky“ žánrově je úkol pro hudební teoretiky. Oficiálně uváděný post rock mi nesedí, folkové nástroje folk nedělají a prosté konstatování alternativy může někomu přijít příliš ... prosté. Je to na vás.

Kapela se na této nahrávce už naplno odpoutává od čistě instrumentálních skladeb a textový obsah poprvé v historii náleží celému tracklistu nahrávky. Při zpětném pohledu šlo o velmi dobrý tah, protože pokud je deska v něčem opravdu silná, jsou to právě vokální party a texty. První má neuvěřitelnou sílu a hloubku, naléhavost a intenzivní účinek, o druhém by se dalo napsat v podstatě totéž. Album v mnoha pasážích stojí právě na zpěvu, instrumentace je střízlivá, ale o to niternější a (možná paradoxně) silnější. „Horses in the Sky“ je příkladem nahrávky, kdy není třeba dělat rámus, aby dopad na posluchače byl – pozitivně myšleno – zdrcující.

Silver Mt. Zion navíc skvěle pracují se strukturou skladeb, nebojí se delších repeticí, nenápadného gradování i náhlých zvratů, nebojí se ztišit do míst, kam už by si každý netroufl a následně zesílit na hranici zkreslení, kam si dnes zase troufá kdekdo. Práce s aranžemi je prostě příkladná, nástroje se nepředhání, naopak si dávají prostor a hlavně přesouvají velký díl invence na vás, protože ve výsledku jste to právě vy, kdo má možnost postupně pronikat do nahrávky a svůj zážitek prohlubovat s každým dalším poslechem.

Nemalou úlohu v celém příběhu hraje samozřejmě zvuk, který jsem si zamiloval od prvního setkání a který nejen že se svou přirozeností hodí k hudebnímu obsahu a nástrojovému obsazení, ale navíc (a právě proto) vše výrazně umocňuje a prohlubuje. Zvukový inženýr Howard Bilerman se rozhodl pro velmi živý a citlivě pojatý sound, rozhodl se nic nijak nepřikrášlovat a kapelu představit takovou, jaká je skutečně ve svém naturelu. Jeho snaha se navíc setkala s pochopením i při masteringu a Jean-François Chicoine dotáhl výsledek do konce způsobem, který budí respekt a zasluhuje úctu. Netvrdím, že by zvuk „Horses in the Sky“ byl audiofilský klenot, tak tomu není, ale svým upřímným a nic nekamuflujícím přístupem ve mně vyvolává větší sympatie než kdejaká sterilně dokonalá blamáž.

Sérii pochvalných slov je nutné zakončit u edice pro gramofon, což je ale v případě Constellation příslovečné nošení dříví do lesa. Album bylo rozděleno na tři vinylové strany (čtvrtá byla ponechána pro grafickou fantazii) a díky výše přiblíženému pojetí zvuku je radost něco takového poslouchat. Jednoduchý kartónový vnější obal je milou tradicí, celkové zpracování pak dokladem toho, že vinyl byl primárním nosičem a nikoliv módní odbočkou z hlavního směru.