Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Zeal & Ardor - Stranger Fruit

Zeal & ArdorStranger Fruit

Victimer8.11.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Dál než na debutu, dál v módu imponujícího spojení soulu, black metalu a dalších pár nedorozumění, která dohromady tak mile fungují. Stranger Fruit je ovocem, po kterém se můžete utlouct.

V prví řadě díky za nápovědu. Za hlubší průzkum obou alb Zeal & Ardor vděčím především jednomu z fanoušků, který novinku nadhodil jako tip v reakci na naše měsíční ozvěnářství. Budiž mu naše stránky dále nakloněny a on nechť je nakloněn jim. Zeal & Ardor na mě totiž v cuku letu zapůsobili jako zjevení, což je v současné nadprodukci všech možných stylů a opakování stokrát vyžvýkaného post blackového pedra docela osvěžení. Docela dost, řekl bych. Abych nebyl za úplného primitiva, o Zeal & Ardor už jsem kdesi slyšel nebo četl, ale abych blíže znal jejich hudbu, to bych kecal. Po úpěnlivé snaze pochopit a nasát debut, jsem dospěl poměrně brzo k názoru, že jeho síla není marná, ale na svého následovníka v rámci albové posloupnosti prostě nemá.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/zealtopka.png


Ve Stranger Fruit je totiž strašně moc. I to, na co už se běžně nehraje a často se opomíjí. Obyčejná energie, až vřava a divoká radost ze hry. Ne však neřízená střela, v jejímž naturelu se dřou koně vyžilého jezdce s mladou duší metalisty, kterému je těsno v kožených kalhotech a odznáčcích se vztyčeným prostředníkem. Tím prostředníkem jsou dnes sami Zeal & Ardor! A milý metalista najednou netrpí klaustrofobií z uzavřených prostor stejně uzavřených výhledů napříč kováním. Kovář je dnes veselý a s neuvěřitelnou vyřídilkou. Ale no tak... kovář, jezdec, metalista... Abych to upřesnil - black metal je hodně silně zmožen soulem, spirituálem a oddaností k Pánu, aby po všech čertech pookřál a vyhodil si z kopýtka pár říznými kopanci do zadní části těla. Přesně do té, která je léta zvyklá sedět a nechat myslet hlavu. Hlava má dnes ale hubu od ucha k uchu a marně si láme sebe samotnou, kde se v zadním traktu vzalo to rytmické splašení a neurotický břichabol. Opět řízený a opět dominantní.

 

Vedle soulu, spirituálu a black metalu je hlavní přísadou ovocného dresinku elektronické dovádění, kterého není nad ani podmíru. Slouží vyloženě k dobru věci. Dál se můžeme bavit o množství různých efektů a atmo vsuvek podporujících živost a odvázanost, ale ono efektní je už spojení soulu s blackem a šmitec! Bez křivení obličejů a kemrů na zem spuštěných v reakci na podobnou zhovadilost. Takže vy, kdož hovoříte ortodoxním jazykem a black metal si žádá vaši maximálně černou barvu od úvodního intra až po svícen zalomený v análním traktu závěru setlistu, vy buďte tak laskaví a nechte hlavu pod peřinou. Zeal & Ardor rozpoutali trochu jiné peklo. Takové, které nebývá zvykem a ze kterého by se mohla jednomu zatočit hlava, při nadměrném a špatně odhadnutém pohybu případně i upadnout. Tohle peklo je taky černé, ale svou duší, ne barvou tmy a lesních remízků rozházených pod ruinou hradu, kde strašá.

 


Že to nejde dohromady? Ale jde. Že je 16 songů moc? Taky blbost, není. Jde o to, jak na to, jak s takovým množstvím naložit a jak ho umět zkrotit. Krotit jsem zpočátku musel i sebe, protože toho nadšení bylo až nezdravě moc. Ale zkrotil jsem. Přišly první rozpaky, opar na pubertou stiženém obličeji, opadla ta první svoboda při sledování porňáčů sám doma a ukojený. Bylo to všechno chvíli pryč, aby se to v rozumnější míře zase vrátilo a dalo jasný pokyn, že tahle deska a tahle kapela jsou skvělé! Záležitosti, po kterých jedete jako po uzeným, i když jste duševní vegan, suchar, se kterým není příliš srandy. Stranger Fruit si, jako mnoho desek před ním, prožilo své chvilky slávy a svá odmítání. Naprosto normální, úplně v pořádku. Ale vrátilo se jako bumerng, stejně silné a uvěřitelné, aby dál rozdávalo tolik potřebnou radost a nadšení z vlastní hry.

 


Kdo je tedy vítězem? Stranger Fruit je album, které vyhrálo. A Zeal & Ardor zase kapela, která jej nahrála. S odvahou, s nezkaženým charakterem a chytrostí. Je to prostě síla! Nebývale úrodná, plná udivujícího spojení, na které se možná zapomnělo a možná na něj nebyly jen koule. Ty Zeal & Ardor mají a taky mají desku, která opravdu stojí za to. Napěchovanou adrenalinem, chutí dýchat a chovat se jako neřízená (přitom velmi dobře řízená) střela a trochu pocuchat nervy, koutky a další cesty dovnitř těla. Spodem, vrchem, zadem, bokem... je úplně jedno kudy.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Cynik / 10.11.18 12:25odpovědět

Veľmi dobrá a zaujímavá nahrávka ktorá provokuje svojim kontextom nie len black metalovú scénu. Pre úplnosť by som podotkol že pojem Stranger Fruit označoval (označuje ???) obeseného otroka (defakto černocha) používajúci sa na juhu USA. Inak by ma strašne zaujímalo čo na tento album (kapelu) vravý NS black metal komunita :).

Ruadek / 8.11.18 9:47odpovědět

Ano, je to fakt silná deska, jejíž zásadní silou je skutečně energie. Všepohlcující radost prostě z toho dělat barevnou muziku. Takových děl je ale jako šafránu, což je škoda.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky