Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V prví řadě díky za nápovědu. Za hlubší průzkum obou alb Zeal & Ardor vděčím především jednomu z fanoušků, který novinku nadhodil jako tip v reakci na naše měsíční ozvěnářství. Budiž mu naše stránky dále nakloněny a on nechť je nakloněn jim. Zeal & Ardor na mě totiž v cuku letu zapůsobili jako zjevení, což je v současné nadprodukci všech možných stylů a opakování stokrát vyžvýkaného post blackového pedra docela osvěžení. Docela dost, řekl bych. Abych nebyl za úplného primitiva, o Zeal & Ardor už jsem kdesi slyšel nebo četl, ale abych blíže znal jejich hudbu, to bych kecal. Po úpěnlivé snaze pochopit a nasát debut, jsem dospěl poměrně brzo k názoru, že jeho síla není marná, ale na svého následovníka v rámci albové posloupnosti prostě nemá.

Ve Stranger Fruit je totiž strašně moc. I to, na co už se běžně nehraje a často se opomíjí. Obyčejná energie, až vřava a divoká radost ze hry. Ne však neřízená střela, v jejímž naturelu se dřou koně vyžilého jezdce s mladou duší metalisty, kterému je těsno v kožených kalhotech a odznáčcích se vztyčeným prostředníkem. Tím prostředníkem jsou dnes sami Zeal & Ardor! A milý metalista najednou netrpí klaustrofobií z uzavřených prostor stejně uzavřených výhledů napříč kováním. Kovář je dnes veselý a s neuvěřitelnou vyřídilkou. Ale no tak... kovář, jezdec, metalista... Abych to upřesnil - black metal je hodně silně zmožen soulem, spirituálem a oddaností k Pánu, aby po všech čertech pookřál a vyhodil si z kopýtka pár říznými kopanci do zadní části těla. Přesně do té, která je léta zvyklá sedět a nechat myslet hlavu. Hlava má dnes ale hubu od ucha k uchu a marně si láme sebe samotnou, kde se v zadním traktu vzalo to rytmické splašení a neurotický břichabol. Opět řízený a opět dominantní.

Vedle soulu, spirituálu a black metalu je hlavní přísadou ovocného dresinku elektronické dovádění, kterého není nad ani podmíru. Slouží vyloženě k dobru věci. Dál se můžeme bavit o množství různých efektů a atmo vsuvek podporujících živost a odvázanost, ale ono efektní je už spojení soulu s blackem a šmitec! Bez křivení obličejů a kemrů na zem spuštěných v reakci na podobnou zhovadilost. Takže vy, kdož hovoříte ortodoxním jazykem a black metal si žádá vaši maximálně černou barvu od úvodního intra až po svícen zalomený v análním traktu závěru setlistu, vy buďte tak laskaví a nechte hlavu pod peřinou. Zeal & Ardor rozpoutali trochu jiné peklo. Takové, které nebývá zvykem a ze kterého by se mohla jednomu zatočit hlava, při nadměrném a špatně odhadnutém pohybu případně i upadnout. Tohle peklo je taky černé, ale svou duší, ne barvou tmy a lesních remízků rozházených pod ruinou hradu, kde strašá.

Že to nejde dohromady? Ale jde. Že je 16 songů moc? Taky blbost, není. Jde o to, jak na to, jak s takovým množstvím naložit a jak ho umět zkrotit. Krotit jsem zpočátku musel i sebe, protože toho nadšení bylo až nezdravě moc. Ale zkrotil jsem. Přišly první rozpaky, opar na pubertou stiženém obličeji, opadla ta první svoboda při sledování porňáčů sám doma a ukojený. Bylo to všechno chvíli pryč, aby se to v rozumnější míře zase vrátilo a dalo jasný pokyn, že tahle deska a tahle kapela jsou skvělé! Záležitosti, po kterých jedete jako po uzeným, i když jste duševní vegan, suchar, se kterým není příliš srandy. Stranger Fruit si, jako mnoho desek před ním, prožilo své chvilky slávy a svá odmítání. Naprosto normální, úplně v pořádku. Ale vrátilo se jako bumerng, stejně silné a uvěřitelné, aby dál rozdávalo tolik potřebnou radost a nadšení z vlastní hry.

Kdo je tedy vítězem? Stranger Fruit je album, které vyhrálo. A Zeal & Ardor zase kapela, která jej nahrála. S odvahou, s nezkaženým charakterem a chytrostí. Je to prostě síla! Nebývale úrodná, plná udivujícího spojení, na které se možná zapomnělo a možná na něj nebyly jen koule. Ty Zeal & Ardor mají a taky mají desku, která opravdu stojí za to. Napěchovanou adrenalinem, chutí dýchat a chovat se jako neřízená (přitom velmi dobře řízená) střela a trochu pocuchat nervy, koutky a další cesty dovnitř těla. Spodem, vrchem, zadem, bokem... je úplně jedno kudy.