Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Zyklon - Disintegrate

ZyklonDisintegrate

Sorgh28.10.2012
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Byli tu, aby diktovali podmínky. Po nich zůstala jen zkáza a ryzí nadšení z devastujícího cyklónu.

Mašinérie zkázy se nezadržitelně dere vpřed, zacpat si uši je zbytečné, tortura sluchovodů proběhne tak jako tak. Rotace, vertigo, závrať. Šance na únik tu nikde není a tak se lze jen smířit s porážkou a začít se transformovat na oddaného konzumenta. Protože přišlo tornádo jménem Zyklon. Bestialita má mnoho podob, ale pro mě je synonymem tvrdosti, odlidštění a nekompromisního postupu strojů právě tato norská skupina. Kvartet ve složení Samoth, Secthdamon, Trym a Destructhor vyznávají politiku nekompromisních argumentů, pod jejichž pádností selhává veškerá obrana. Jsou tu, aby diktovali podmínky. Od vydání debutu jejich hudba postupně dozrávala, až dosáhla absolutního vrcholu na jejich bouhužel posledním počinu Disintegrate z roku 2006.

 

Tady je vysoustruženo desatero ocelových šprušlí vedoucích do pekel tavící pece. Jestliže na první desce World Ov Worms se ještě snoubil mix black a death metalu, pak na druhém Aeon a třetím Disintegrate se skupina dokonale našla ve vybroušeném chlívku ryzího deathu, plném ostrých hran a výrazných bicích. Místy je vše lehce okořeněno industriální složkou. Při poslechu vás mimoděk napadne, že jméno kapely vzhledem k tvorbě snad nemohlo být výstižnější, rotující smršť má tendenci posluchače postavit ze židle a roztočit.

 

Už introidní počátek prvního stupně kovového žebře dává tušit věci budoucí. A že to věru není pěkná představa. Z povzdálí se blíží mechanický hukot, při kterém se svěrače začínají rozpouštět v páchnoucí matérii. Strach je však záhy přehlušen dusajícím chvěním přecházejícím v nadšení, které trvá v neklesající intenzitě po celou dobu poslechu. Energie sálající z téhle fošny je neskutečně nakažlivá a mě samotného silně poznamenala. Rozbouřená mysl si vyžádala nejeden Brufen. Jedinci orientující se na norské scéně asi ucítí odér Myrkskog, na čemž není nic divného, protože pánové Destructhor a Secthdamon se realizují i v této kapele. Tam ale Secthdamon mlátí do škopků. Ve společnosti ex – císařů Samotha a Tryma tito dva pak dotváří konglomerát odlitků toho nejkvalitnějšího smrtícího kovu.

Zyklon patřili mezi nejlepší představitele stylu a jejich desky je třeba uchovávat pro budoucí generace. Mluví z nich nadšení, profesionalita a zkušenost. Není co dodat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 3.3.23 12:08

Hodnotím tu desku jako zástupce žánru, se kterým jinak nemám problém, nehodnotím ji v rámci vývoje kapely. To dělají všichni ostatní, takže to není úplně třeba. Já vím, že to není u takhle zavedených značek typický úhel pohledu, ale když jsem nad tím přemýšlel, tak mi nepřišel jako nerelevantní. Tohle je jejich první album, které jsem slyšel celé, nešel jsem do něj se záští, ta se ve mně vybudovala až během jeho poslechu. Bellamyho vokál jsem věděl, že mi bude asi vadit, ale nečekal jsem jak moc. Mohlo to překvapit na obě strany. Na kritiku některých postupů samozřejmě není pozdě nikdy. Píseň Liberation má primárně ten problém, že se sice tváří členitě a rozvinutě, ale ve skutečnosti se dá odhadnout její vývoj několik vteřin dopředu, protože je to fakt jenom pastiš a ten song prostě nefunguje sám o sobě. Chtěl bych nabídnout smířlivější odpověď, ale prostě to nejde. Samozřejmě si nemyslím, že komu se to líbí, by se měl zabít nebo tak něco. Leda trochu ublížit možná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky